Zpět na seznam

Jak to viděli v roce 1946 II.
28.12.2004

Seskok padákem- Parašutismus jako národní sport

Druhé povídání z historie parašutismu
autor: Gumák


Tak jsem se rozhodl, že vás zase trochu ponudím další historií o parašutismu v Čechách.
Tentokrát to bude článek opět z časopisu ROZLET ze dne 9.ledna 1946;








Seskok padákem- Parašutismus jako národní sport
major let. L.J.Němec


Brigádní generál V.Přikryl vypracoval přesný návrh na parašutistický výcvik pro členy aeroklubů. Z obšírného návrhu vyjímáme několik zásadních a základních bodů, které jsou důležité pro členy aeroklubů, kteří se chtějí paradesantnímu výcviku věnovat.
Do parašutistických kurzů se mohou hlásit členové tělesně zdatní, státně spolehliví a mravně zachovalí, kteří nejsou starší 25 roků. Všichni přihlášení projdou pečlivou lékařskou prohlídkou, která bude mít značný vliv na jejich přijetí.
Do prvního kurzu, který se začne už v únoru, budou vybráni členové z větších aeroklubů, protože se tím usnadní výběr dobrovolných frekventantů a kromě toho ve větších místech jsou vhodnější výcvikové podmínky pro začáteční výcvik. Tito první parašutisté budou pak parašutistickými instruktory ve svých domovských aeroklubech.
Každý absolvent kurzu-člen aeroklubu, dostane po skončení kurzu potvrzení o návštěvě kurzu a výkaz o prospěchu. Tyto doklady budou i podkladem pro rozhodnutí o zkrácení činné prezentační vojenské služby.

*

Volání po parašutismu, které se ozývá ze všech končin republiky, se tedy dostává odpovědi. Snad to trvalo o nějaký týden déle, než se netrpělivosti mladých nadšenců zdá vhodné, ale zato je nyní všechno připraveno velmi důkladně a jsou také ustanoveny termíny pro zahájení prvního kurzu i dalších až do podzimu 1946. Tímto plánem generála V.Přikryla ovšem odpadají všechny snahy aeroklubů o zřizování padákových věží a jiných pomůcek, které jsou dnes zastaralé a nevyhovující. Nehledě k tomu, že jsou zbytečně nákladné. Co je k výcviku parašutistů potřebí a jak se výcvik koná, dočtete se dále v článku parašutistického odborníka a spolupracovníka gen.Přikryla, majora L.J.Němce.

**

Seskok padákem z balonu či letounu je sám o sobě vrcholovým výkonem jednotlivce, který tímto prokazuje svoji zdatnost, a to nejen fyzickou, ale i morální.
Je velký rozdíl mezi seskokem pilota neb posádky letounu tehdy, když padák sám je poslední nadějí na záchranu života v okamžiku, kdy letoun hoří nebo je dalšího letu neschopen, a mezi seskokem cvičeného parašutisty - jednotlivce či celých skupin – kteří opouštějí letoun s určitým úkolem a cílem.
Na jedné straně tudíž je padák posledním pomocníkem při záchraně lidského života, na druhé straně pak bezpečným dopravním prostředkem pro jednotlivce i velké vojenské jednotky, mající za úkol určitou akci v týlu nepřítele – tj. v prostoru, kterého by jinak nebylo možno se dostati.
Oba tyto druhy seskoku padákem jsou výslednicí cílevědomé přípravy i výcviku jednotlivce v takovém směru, že není jen zvyšována 100% důvěra v padák a jeho bezvadnou funkci, nýbrž rovněž i morální hodnoty a odvaha jednotlivce tím dosahující nejvyšší mety.


Už ne akrobacie

Myšlenka parašutismu, přesto že tak stará, vžila se plně a dosáhla uplatnění teprve během posledních let. Před 10-15 lety seskok padákem byl víceméně považován za sebevražedný nebo akrobatický kousek. Na jednotlivce, který dobrovolně seskočil na jakékoliv letecké přehlídce, bylo pohlíženo jako na jedince, který si neváží plně svého života, přesto však byl obdivován. Rovněž tak i denní noviny přinášely zprávy o letcích, kteří byli donuceni seskočit z letounu pro záchranu vlastního života.
Tyto doby patří však nenávratně minulosti, a řekněme si upřímně – zaplať Pán Bůh za to.V dnešní době heslo: „odvážnému patří svět“ platí více než kdy jindy. A je to vždy pravé a poctivé mládí, které se řídí tímto heslem, a z této mládeže vycházejí noví průkopníci bojující za nové ideje a myšlenky.
Česká mládež projevovala vždy, a to s velkým úspěchem , své snahy zapojit se čestně do mezinárodního fora a získala ne jedny vavříny na poli sportovního letectví a plachtění. V posledních letech, přesto,že utiskována nacisty, nijak nepoklesla na mysli, naopak sílila.
Důkazem toho je široký zájem o letectví i parašutismus ve všech vrstvách národa, se kterým se setkáváme nejen ve velkých městech, ale i v městečkách a dědinách.

Nová složka výchovy

Parašutismus je novinkou a jako každá novinka láká jednotlivce – děvčata i chlapce – kteří tak chtějí znovu dokázat, že česká mládež je si plně vědoma svých povinností v každém směru.
Ministr národní obrany armádní generál L.Svoboda prohlásil: „S armádou národ padá či žije.“ Toto jsou velmi poctivě myšlená slova a o pravdě v nich se nedá diskutovat.
Parašutismus sám je a musí být složkou výchovy v rámci brannosti národa,neboť jedině správně prováděná předvojenská branná výchova stmelí národ a armádu a vytvoří z ní lidovou demokratickou armádu prodchnutou láskou k vlasti a ku svým povinnostem.
Vedením předvojenské výchovy brannosti budou pověřeny národní aerokluby – hlavně po stránce sportovního letectví a parašutismu. Celý tento výcvik bude prováděn civilními instruktory, absolventy speciálních vojenských kursů a pod vojenským dozorem.

Historie dávná i minulá

Před nástinem organizace a výcviku v seskoku padákem je nutno znát aspoň hrubě historii parašutismu a hlavně výkony parašutistů v právě skončené válce, neboť jedině tak je možno získat správnou a nezkreslenou představu. První snahy po parašutismu jsou skoro tak staré jako lidská kultura sama, ačkoliv uchovaná data jsou poměrně řídká. Ve středověku se touto myšlenkou zabýval na příklad i Leonardo da Vinci a provedl několik nezdařilých pokusů. Plného využití padáku se dosáhlo po minulé válce a od té doby myšlenka parašutismu se vžila v obměnách v různých armádách.
Jako jedni z prvních to byli Rusové, kteří kolem roku 1935 začali s paravýcvikem ve velmi širokém měřítku. Podle jejich vzoru i ostatní armády a hlavně pak německá věnovaly velikou pozornost tomuto novému druhu výcviku a jeho dalekosáhlým možnostem. Během poslední války parašutistické jednotky dosáhly plného uplatnění a svými zásahy dokázaly, že správně vycvičený parašutista-voják je jednou z nejlepších složek moderní armády. Rusové vysazovali buď větší jednotky v týlu nepřítele pro rušení komunikací a pod. nebo malé skupinky či jednotlivce, určené jako partyzány. V západních armádách byly postaveny samostatné vdušné divize i sbory, skládající se z parabrigád i jednotek vzdušné pěchoty, dopravované pomocí těžkých nákladních kluzáků o váze 8 – 17 tun i do vzdálenosti až přes 200 km.
Jednotky tohoto druhu byly poprvé použity Němci při útoku na pevnost Eben Emael dne 9. a 10. května 1940, klíčový bod belgických opevnění. Technické trupy, vysazené přímo v prostoru pevnosti , zničily veškerá obranná zařízení a instalováním světelných majáků umožnily přesné bombardování jednotlivých bodů belgických opevnění, čímž byl umožněn jejich rychlý a prudký průlom.
Je jistě dobře známo každému čtenáři, jakým způsobem bylo provedeno překročení kanálu La Manche při invazi kontinentu nebo konečný nápor při překročení řeky Rýna. V obou případech jako první zajišťovací vlny byly použity jednotky vzdušné pěchoty – parašutisté a kluzákové jednotky – které provedly obsazení terénu v týlu nepřítele a znemožnily tak obrannou akci v okamžiku, kdy pozemní sledy po překročení vodních překážek se vyloďovaly a vykládaly na břehu Francie či pravém břehu Rýna. Celkem byly použity skoro dva armádní sbory, počítaje v to kolem 5.000 – 8.000 parašutistů první vlny. Úspěch těchto operací byl dokonalý, neboť podle později získaných informací při výslechu německých zajatců a hlavně velitelů bylo zjištěno, že Němci byli úplně překvapeni.
Během války v Anglii se zachránilo padákem celkem 9.984 pilotů či členů posádek letounů dalšího letu neschopných během bojových akcí. Ti jsou dnes hrdými členy klubu „Catepillar“ a nosí jako odznak zlatou housenku.

Výcvik v aeroklubech

Tato stručná historie použití parašutistů podává nám obrázek výkonů vojenských jednotek v době válečné. Naši mládež bude však nejvíce zajímat organizace výcviku v aeroklubech v rámci předvojenské branné výchovy.Účelem tohoto výcviku tudíž bude:
Vycvičení jednotlivců ve vyzkoušené technice seskoku padákem,
kontrola sestupu
technika přistání
provedení veškeré předběžné přípravy
Tento výcvik bude prováděn v odbočkách ČNA pod vojenským dozorem a to tak, že v prvé řadě bude věnována naprostá pozornost bezpečnosti cvičenců, neboť bezpečnost sama i vyloučení sebemenší možnosti zranění je musí být základním kamenem organizace celého výcviku.
Myšlenka parašutismu a paravýcvik sám prováděný podle předem pečlivě připraveného plánu, přinese nejen zdokonalení tělesné i morální kondice jednotlivců, ale prohloubí i kamarádství,smysl pro povinnost a zodpovědnost.
Jak již uvedeno na začátku tohoto článku seskok padákem je vrcholovým výkonem jednotlivce. Bude proto vlastní seskok z balonu či letounu prováděn v ústřední vojenské paraškole.

Zde měla být stať
Mučidla a přístroje
a
Vlastní seskoky





Co skokan cítí


Prvním pocitem skokana po opuštění letounu je nadměrná rychlost pádu, neboť počáteční rychlost skokana je rychlost vlastního letounu a rychlost volného pádu (Newtonův zákon). Rychlost se však zmenšuje a nepřekročí nikdy určitou hranici (Newtonův zákon), ku zmenšení rychlosti napomáhá i otevírání padáku.
Pocit bezpečnosti, klidu i radosti, když se padák plně otevřel a skokan se snáší tiše k zemi, dá se těžko popsat. Dokonce se dostaví i pocit velmi pomalého sestupu zvláště při seskoku z větších výšek. V blízkosti země pohled dolů však skokana překvapí, neboť zem se rapidně přibližuje. I slabý závan větru způsobuje oscilaci skokana na padáku a je tudíž připravit se na přistání ve směru snešení větrem tak, aby náraz na zem byl rozložen na plochu chodidel,lýtek,stehen a zad kotoulem tak, aby klouby,kolena,lokty či hlava nepřišly do styku se zemí.
V každém případě pak, když se skokan octne na zemi, pocit radosti z právě absolvovaného výkonu je nesmírný a výsledkem toho je prosba o povolení dalšího seskoku.
Tož děvčata a chlapci, přihlaste se do aeroklubů a zkuste své štěstí na všech těch „mučidlech“, která pro vás budou připravená, i na lanové dráze a vzduchové brzdě.





Letu i seskoku zdar!