Zpět na seznam

Hrdinské doby I
14.04.2008



Ahoj všichni,
Napadlo mě, že bych vám mohl povyprávět jak jsme na, podle někoho dřevěných, kulatých padácích skákali na propagačky. Jednu krásnou do vody už popsal Zrzavej Karel. Já jsem si vzpomněl na jinou, taky hezkou do vody. Bylo to tenkrát když nás ještě nic nebolelo a byli jsme otužilí a odhodlaní udělat ze sebe kdykoli a kdekoli “hrdiny“. Na jednom skoro podzimním provozu nám Adolf řekl, že si skočíme do Mělníka na podzimní mírové slavnosti. To byla taková akce na kterou byly peníze a měla přetlouct všelijaké církevní svátky včetně vinobraní. Týden před plánovanou akcí nám opatrně sdělil, že by bylo dobré sehnat si plovací vesty, neboť to bude do vody na soutok Labe s Vltavou. Proč ne. A taková maličkost, jako že když jsme se sešli v ten správný den na letišti a před startem se klouzali na zamrzlích loužích u hangáru, nás nemohla odradit. Ostatně každý z nás byl náležitě vybavený tekutým svetrem. Bez předchozí domluvy. Frantovi Čermákovi manželka zakázala aby s námi odletěl. Jediná měla zdravý rozum. Po startu byla v éru normálně dusná atmosféra a každý přemýšlel jak se nenápadně napít aby mu ta studená voda nevadila. Asi po pěti minutách nás Adolf prokouk a nařídil všechno vyndat. Sám šel příkladem a ukázal flašku Césara. My obyčejní jsme byli rumový. Bylo rozhodnuto – všem stejně. Když jsme doletěli nad plochu, tak nám došlo, že suchý věci si nemůžem vzít každý sám. V éru se našla velká brašna a tak jsme to do ní nacpali a šoupli jí na stabíku asi ze sta metrů na břeh. Naštěstí jí nikdo nesek. Až do teď to byla sranda. Fléra spadla docela dobře, foukalo to po řece, a tak se šlo na to. Poslední lok nám dal Áda ve dveřích a hupky ven. Zima jak v ruskym filmu. Dostat se nad plac nebyl problém a každý se snažil spadnout na ukotvené lehátko, ale nikomu nedošlo, že nás nemůže unést. Nádech a žbluňk. Hrozná zima. Ale vzorná organizace. Okamžitě přijel motorový člun a vytáhli nás na palubu. Potom asi dvě minuty čestné kolečko. To napadlo řidiče toho člunu. Pepu Švarce. Dodnes mu to nemůžu zapomenout. Když nám byla zima tak asi-2cm tak nás vysadil na břeh. Tam byl připravený dobře vytopený a vybavený stan. Slíknout, utřít, grog, panáka a když chtěl někdo pivo tak obsluha uznala, že už je dobře a vyhnala nás na oficiální “besedu se starostou“. To už byla standardní situace kde jsme podali, jako vždy, špičkový výkon. Na cestu nám dali dárkové předměty (Ludmilu) a tak nás odvezli přes Rakovník, kde jsme nechali padáky, do Příbrami. Se zastávkou v Jincích abysme neumřeli žízní. Bylo to 12. října, ale nevím přesně rok. Tak něco mezi 1972 až1975. Nikdo z nás nedostal ani rýmu, ale skoky do vody už děláme jen v létě. Jo a ta voda měla 8 stupňů a vzduch 11.


Na „hrdinské doby“ vzpomínal Vaska.