Zpět na seznam

Vývoj parašutismu v ČSR
29.08.2007




Po vytvoření Československé republiky zůstaly u nás z bývalé Rakouskouherské armády zbytky její letecké moci. V této armádě byly padáky zkoušeny jen velmi poskrovnu a byly to většinou padáky německé továrny Heinecke. Po světové válce bylo naše letectví v témž zmatku, jako celý náš hospodářský a politický život. Stáli jsme pod vlivem západních mocností,pod jejich přímým dozorem, takže všechny vlivy, které se projevily v Anglii nebo Francii, se projevily i u nás a naši odborníci přijímali názory odborníků těchto zemí za své. Tak roku 1919 se objevil v tehdejším časopise "Aviatika" článek; podepsaný značkou -r-, který psal toto: Anglický list "Aeroplane"\ se zabýval použitím padáku v letectví a dokázal, že pilot se může těžko zachránit pomocí padáku, neboť by jej musel použít ve výšce alespoň 1500 m. Odůvodnění: dobrý pilot ve výšce 1500 m, který se snaží zachránit letadlo a vyzkouší k tomu všechny prostředky, proletí za tu dobu letadlem přes 1200 m, t. j. bude se nacházet ve výšce 300 metrů, která je nejnižší výškou pro seskok padákem. Stane-li se tedy pilotovi něco v menší výšce, vyskočí obvykle pozdě. Pisatel článku s tímto názorem úplně souhlasí, aniž by k němu něco připojil. Tato theorie nebyla jen názorem tohoto časopisu, ale byla i v anglickém parlamentu dobrou zbraní proti uzákonění. povinné ochrany padákem. Neboť jim nešlo o člověka - ale o letadlo! Tak zůstalá otázka pa-
dáku dlouho nevyřešenou, až v letech 1924-25, kdy došlo k několika leteckým nehodám, bylo po interpelacích poslanců ve sněmovně, přikročeno k vydání zákona o povinném používání.padáku vojenskými letci. Tehdejší ministr národní obrany k tomu prohlásil, že budou používány padáky americké, francouzské a anglické, t. j. ,padáky osvědčených vzorů, aniž by ovšem ukázal kde se osvědčily. V té době neměli jsme ještě vlastní výrobu padáků.Roku 1927 byly u nás vyzkoušeny na letišti ve Kbelích italské padáky typu SaIvator A 37 a byly s nimi provedeny seskoky.Teprve 26.X.1928 byl vy- zkoušen a úředně uznán pryní český padák FPS,který později se stal známým pod názvem PAK.Byl užíván jako padák statický i padák s ručním otevřením. Seskoky s. ručním otevřením byly prováděny tak, že skokan vystoupil na křídlo letadla, otevřel padák a nechal se strhnout větrem. Přesto se již objevují i pokusy o volné, seskoky. V Plzni byl v té době vyzkoušen padák konstruktéra Rezlera, který pracoval prý podle amerických předloh a který byl znám jako vzor 35. Zároveň se o padáky projevil zájem i v našich leteckých časopisech a časopis "Letec"píše v roce 1929 o použití výsadkových armád, článek však je považován za smyšlenou utopii. Padák PAK však již v té době zachránil život mnoha pilotům. Přesto jeho používání je považováno za velmi' nebezpečné a v r. 1932 na leteckém dnu v Praze jsou shazovány na něm pouze pytle s pískem.Seskoky pilotů byly zakázány přímo- ministerstvem národní obrany. Ostatní letecké dny v jiných městech jsou na tom stejně. Vzpomeneme-li si na seskok,mnoha sovětských parašutistů na leteckém dnu v Moskvě, vynikne nám ostrý kontrast mezi oběma státy. V roce 1933 byly povoleny seskoky několika vojenským pilotům.. V roce 1935 se objevila u nás nová konstrukce padáku značky "Svět" (SWT).
V této době pronikl k nám vliv sovětského parašutismu a zároveň s návštěvou sovětských letců se objevilo množství zpráv o sovětských výkonech. Vysoké výkony seskoku padákem zlákaly úředníka Masarykovy letecké ligy Pavlovského k pokusu o světový rekord. Provedl dva předběžné seskoky s malé výšky a 3. X..1935 seskočit s výšky 8770 m, při čemž došlo k nehodě a omrzla mu jedna ruka. Byl to světový rekord, který však zůstal zcela bez ohlasu a ani naše úřední kruhy nejevily žádný zájem, ať už o skokana, nebo o podobné seskoky. Špatná příprava a nedostatek finančních prostředků odradil každého, kdo by chtěl podobnou cestou následovat. Samy seskoky,bez systematického výcviku, zůstávaly hazardním pokusem. V roce 1936,byl povolen seskok deseti pilotům na leteckém dnu v Praze. Poslední z nich, ačkoliv otevřel dva padáky, padl tak nešťastně, že se zabil.Tak byla před zraky tisícového obecenstva opět oslabena důvěra v padák, a ten zůstal zase jen pro atrakce a lidi, kteří "prý nemají zdravý rozum.
Na dalších leteckých dnech byly však provedeny šťastné seskoky. V té chvíli byla také naše vojenská delegace na návštěvě v SSSR, kde byla přítomna hromadným seskokům. Jak tato výsadka působila na naše odborníky, je zřejmo z "Letectví", kam jeden z nich napsal: ... Naši odborníci ani nedovedou vyjádřit úžasný dojem, jakým na ně působilo vysazení padákových skupin.
Přes to- u nás nebyly zřízeny žádné vojenské výsadkové jednotky a ani nedošÍo k rozvoji padákového sportu. Jen v Přerově byla v září 1936 postavena padáková věž, která však byla spíše výdělečným podnikem než pokusem o výcvik. A když německá fašistická propaganda ve snaze oslabit naši obranu útočila proti nám argumenty, že připravujeme letiště pro sovětské letectvo, zmlkli i všichni ti, kteří psali o sovětském parašutismu. Německým novinářům v té době pomohla Velká Britannie a její tiskové agentury, jimž se naši novináři bránili tvrzením, že se sovětským letectvem nemají nic společného. V roce 1937 na mezinárodní letecké výstavě v Praze byla zřízena padáková věž. Daleko větší vliv však měla mezinárodní výstava v Paříži, kde vystavoval i Sovětský svaz. Podle sovětských vzorů byl zřízen u nás padákový katapult, který sestrojila továrna Kolben-Daněk. Zde byl parašutista vystřelen na otevřeném padáku stlačeným vzduchem do výšky 75 metrů. S této výšky se potom snášel volně k zemi. Přesto tohoto přístroje bylo jen velmi málo využito.Rok 1938 je poznamenán zvýšeným tlakem reakce. Jelikož Francie nezřizovala výsadkové jednotky, neuznala ani naše vláda za nutné tyto jednotky zřizovat, a blížící se přízraky nové války odsunuly zájem o sport do pozadí. Došlo k anexi Rakouska.a osudnému Mnichovu, tak dlouho připravovanému naší reakcí a západními imperialisty. "Drang nach Osten" započlo a my jsme se stali jeho první obětí. Závěr dramatu, který s námi hráli imperialisté - 15. březen 1939' - je už jen zatažením opony. Naše časopisy a noviny načichly zlem a fašismem a bylo smutné je číst. Náš parašutismus vyrůstal v té době jinde. Daleko za hranicemi naší země připravoval se k boji s tímto zlem boj za'novou a šťastnější republiku.
Druhá světová válka roznesla množství příslušníků naší armády do různých končin světa. První složky naší armády, formované na anglickém kontinentu, , byly'podřízeny anglickému velení, a z nich ti nejspolehlivější vybráni pro anglický padákový výcvik. Skupiny těchto parašutistů označených různými jmény, operovaly na našem území, ale jejich bojová činnost za osvobození naší republiky je tak problematickou,. že musíme konstatovat, že většina jejích členů plnila úkoly dané jim anglickou buržoasií a londýnským velením a nikoliv úkoly, které ležely přednáším lidem. Stali se z nich obvykle rozbíječi našeho domácího odboje a dnes mnohdy největší nepřátelé našeho budování: Proto z nich nemohl vyrůst zdravý základ našeho padákového sportu. Zatím v sovětském svazu byla organisována II; čs. Paradesantní brigáda, která byla vycvičena v' roce 1944 a zasazena k bojům u Dukly a hlavně na území boje Slovenského národního povstání. V ní.se zúčastnili boje za osvobození naší země vedle mužů i ženy.Část našich parašutistů byla vysazována na naše území,kde vedla a organisovala masový boj proti okupantům. Z těchto parašutistů vyrostl základ našeho padákového sportu. .
V poválečné situaci bylo těžko rozvinout ihned padákový sport .Bylo nutno provést hospodářskou obnovu, a potom teprve začít s tímto sportem. Vývoj. patašutismu začíná tentokrát na Slovensku. Tam byl zaznamenán silný rozvoj letectví, byly zřízeny mnohé aerokluby a, 1.VII. 1947 byl zřízen parašutistický odbor Slovenského aeroklubu. Parašutismus vzbudil velikou pozornost. Bylo. ukazováno na veliké, perspektivy tohoto. sportu, ovšem jeho. zakladatelé před sebou viděli daleko jinačí perspektivy, než jen sportovní. Peněžní výsledky dokazují, že jejich úvahy byly zcela reálné. Bylo použito. značné reklamy, aby bylo. dosaženo co. největšího zisku a bylo. také přikročeno ke zřízení ústředí, zvláštních škol a k velkorysému technickému vybavení. V listopadu 1947 bylo. vyřazeno. 22 parašutistů. Vše se dělo. Pod záštitou tehdejšího. povereníctva dopravy, které počátkem roku 1948 vydalo výnos o. přesných podmínkách padákového výcviku.
V tomto výnosu podle zákona 46 čís. 172/25 Sb. zák. a nař. se stanoví přesné lékařské a výcvikové podmínky, oprávnění k seskokům, instruktorské podmínky a podobně. 14. III. 1948 došlo k dalšímu vyřazení parašutistů. Únorové události velmi málo působily jak v českém, tak i slovenském aeroklubu 'a i parašutismu. Došlo. k zvolení ústředního. výboru parašutismu, který organisoval zvláštní instruktorský kurs a vedl si stále stejným způsobem.Byly objednávány padáky ze Svýcarska, objednávaly se i padáky americké. Když v šak se začal projevovat tlak i v oblasti letectví, volající po. očistě, většina členů ústředního výboru pojednou ztratila zájem o práci a odešla.
Zatím v českých zemích bylo ticho jen poválečná literatura se snažila rozbouřit svými ukázkami zájem
o parašutismus. V roce 1946 skákali na leteckém dnu v Ruzyni francouzští parašutisté. Na Zemědělské výstavě byla zřízena padáková věž, která zlákala značný počet účastníků k seskoku. V r.1948 provedli řadu seskoků slovenští parašutisté v některých městech v Čechách. Zájem byl probuzen. Z iniciativy vysokoškolského výboru Svazu partyzánů byly v rámci tehdejšího Svazu brannosti zřízeny padákové jednotky. Po. rozpuštění Svazu brannosti tyto jednotky zůstaly nedotčeny a jelikož situace v Aeroklubu byla celkem problematická,byly převedeny jako. Součást Sokola.


Rovněž tak na Slovensku dochází k přetvoření staré organisace.Bilance Slovenska za rok 1948
Vypadá takto;

1948 1150 seskoků 151 skokan (z toho 7 seskoků se zpožděným otevřením)
1947 164 seskoků 24 skokanů (z toho 2 seskoky se zpožděným otevřením)

V roce 1949 bylo nutno zaznamenat sestupnou tendenci. Teprve nová organisace spojená s českými zeměmi opět rozeběhla výcvik. Padákové jednotky organisace byly v rámci Sokola celkem cizorodým tělesem. Zůstávaly odtrženy od leteckých organisací a staly se výsadní organisací. V r. 1950 byl uskutečněn mezinárodní kurs v Praze. Zatím bylo velmi málo užíváno zkušeností Sovětského svazu a celý systém výcviku byl značně složitý, takže účast v něm byla vázána na silné časové i zdravotní zatíženÍ. Proto konečně v roce 1951,kdy došlo k vydání zákona o branné výchově, bylo správně přikročeno k reorganisaci všech leteckých orgánů a tím i parašutismu. Byl vytvořen Dobrovolný svaz lidového letectví, kam se zapojili i parašutisté jako letecká složka. Na základě sovětských zkušeností byla organisace přiblížena masám,
byl změněn výcvikový řád, takže je umožněno každému zájemci zapojení se do některé z organisací. Tím byl proveden rozhodný krok k vytvoření silné a zdravé organisace, jejíž řady budou neustále růst.
Záleží tedy jen na nás, na našich instruktorech, velitelích, výcviku, jak budou pracovat, aby naše organisace se stala organisací lidu, aby on ji vždy považoval za organisaci svoji, aby mu také v jeho boji sloužila. Náš sport se musí stát velikým pomocníkem budování mládí světa, budování komunismu! To je veliký odkaz, který nám zanechala minulost a který musíme splnit, aby z nás vyrostli noví lidé podobní sovětským sportovcům, sovětským parašutistům. A s tímto odkazem půjdeme do nové práce!

lvan






Článek z časopisu Letectví ročník XXVII z 5.února 1952.

Z historie vytáhl Gumák