Zpět na seznam

START BYL VE KBELÍCH
11.04.2007



První seskok u nás se uskutečnil v říjnu 1891 ,kdy svět udivovali smělí lidé , kteří pomocí padáků seskakovali z balonů. Byli to atrakční parašutisté , kteří prováděli své seskoky zpravidla – pro obživu. Dlouho potom nebylo u nás o podobných událostech slyšet. Až roku 1926 přesněji 17. března se uskutečnil z prvních ukázkových seskoků ve Kbelích u Prahy. Seskočil tu Američan Ford z letadla A- 11 na padáku ,, Irwing‘‘. Byl to zádový letecký padák s kruhovým vrchlíkem. Zajímavostí je , že zde byl použit i záložní padák.

http://www.dkchrast.wz.cz/oletani.htm

Kbelák - číslo 106/107

START BYL VE KBELÍCH

Od roku 1926, kdy na letišti ve Kbelích předvedl americký parašutista Ford ukázkový seskok padákem přibývalo zájemců o tento nový trend.Již do roku 1930 bylo uskutečněno několik stovek seskoků padákem. Typy padáků se neustále zdokonalovaly a používaly se typy PAK a Svět. Naším nejznámějším parašutistou byl bezesporu Ludvík Pavlovský, který chtěl být původně pilotem, ale pro drobnou jizvičku na ušním bubínku neprošel u lékařské komise. Protože měl „prořízlá" ústa a upozorňoval na machinace a zneužívání služebního postavení v naší armádě - byl degradován a stal se nepohodlným. Chtěl stále něco dokázat a to mu bylo již 34 let, když dne 7.září 1935 v Brně seskočil z výšky 3500 metrů z letounu župy Masarykovy letecké ligy. To byla tehdy nejvyšší dosažená výška. Letecký odbor ministerstva národní obrany udělil po jistém váhání Ludvíku Pavlovskému souhlas k použití letecké techniky pro seskoky padákem.Zlí jazykové tvrdili, že souhlas dostal proto, že na MNO si snad mysleli, že při pokusech o rekordy se zabije a bude od něj konečně pokoj!!! Dne 11-září 1935 přijel Ludvík Pavlovský na letiště ve Kbelích. V 18 hodin a 10 minut odstartoval v letounu Š - 328, který rychle nabral výšku a Ludvík Pavlovský jen s obtížemi opustil zadní prostor dvojplošníku.Sestup z výšky 5900 metrů trval asi 16 minut a bez problémů přistál u obce Zeleneč.Už tento seskok byl československým rekordem. Další seskok Pavlovský naplánoval u příležitosti Národního letu Republikou Českou v neděli 15.září 1935 a chtěl ho uskutečnit z výšky 7000 m. Pro nepřízeň počasí (nízká a souvislá vrstva mraků) nakonec Pavlovský seskočil pouze ukázkově z výšky 600 m. Seskok začal dramaticky protože Pavlovskému se povytažený padák zamotal kolem nohou a nebýt toho, že měl padák záložní,mohlo vše skončit tragicky. Na letišti ve Kbelích se Pavlovský radil se zkušenými armádními piloty a pomýšlel na další pokusy o rekord. V dalších dnech následovaly další pokusy již za příznivého počasí, ale vesměs skončily neúspěchem pro malý dostup letadla. Dne 19.září 1935 chtěl Pavlovský zaútočit na výšku 7000 m.Vzlétl s pilotem Bayerem a dosáhli pouze výšky 6200 m,proto se vrátili zpět a Pavlovský tentokrát ani neseskočil padákem. Bylo jasné, že k rekordnímu seskoku bude potřebovat letadlo s vyšším dostupem.Obrátil se proto na Vojenskou továrnu na letadla Letov, která na doporučení divizního generála ing.Fajfra přislíbila zapůjčit výkonný letoun Š - 528 s dvouhvězdicovým čtrnáctiválcem Gnome-Rhone-Mistral Major 14 Krsd o 588 kW, který měl za sebou velký ukázkový let po balkánských státech a svými výkony patřil mezi to nejlepší, co mezi obdobně řešenými letadly tehdy v Evropě bylo. Navíc svoji pomoci přislíbili také zkušení tovární piloti Anderle a Kovanda.Ludvík Pavlovský byl nyní stálým hostem na letišti v Letňanech.Na letounu Š - 528 však opravovali výškové kormidlo proto bylo nutné ještě počkat. Zatím byl k dispozici pouze jeden prototyp,prvních 6 sériových kusů bylo postaveno až o rok později. Konečně přišel pátek 27.září 1935. Pilot Jan Anderle a Ludvík Pavlovský se vydali k letu do výšky pro rekordní seskok. V té době byly držitelkami světového rekordu sovětské vysadkářky Galja Pjosenskaja a Anna Šišmarová, které seskočily z výšky 7923 metrů bez kyslíkového přístroje. Ludvík Pavlovský dostal souhlas k seskoku z výšky kolem 8000 metrů! Odborníci počítali, že nepůjde jen o rekord, ale že celá akce přinese i nové poznatky pro práci vojenských pilotů. Letoun Š - 528 dosáhl výšky 5000 metrů a stoupal dál. Ludvík Pavlovský se domníval, že bez dýchacího přístroje vydrží i stoupání až do výšky osmi tisíc metrů. Výšku 7000 m ještě snesl bez problémů, zaznamenal dokonce okolní teplotu minus 24 stupňů Celsia a to bylo vše co si pamatoval. Z ničeho nic náhle „usnul" a tato nepředpokládaná mdloba překazila jeho první pokus o rekord. Když v určené výšce Pavlovský nevyskočil,vrátil se pilot Anderle s letadlem zpátky na letiště. Byla to však zatraceně dobrá zkušenost. Při dalším startu, tentokrát s pilotem Kovandou dne 29.září 1935, měl Ludvík Pavlovský obrovskou chuť konečně protrhnout smůlu, která se na něj lepila. Byl nádherný podzimní den. Počasí jako na objednávku, svítilo slunce a dohlednost velmi dobrá. Ve 3500 metrech si Pavlovský nasadil dýchací přístroj a snažil se soustředit pouze na pravidelné dýchání. Na barografu sledoval narůstající výšku. Byl tak soustředěný na to aby pravidelně dýchal a opět neomdlel, že přehlédl znamení, které mu dával pilot Kovanda aby se připravil k seskoku. Naopak pilot se domníval, že Pavlovský opět omdlel. Začal klouzat prudce dolů a než se Pavlovský vzpamatoval byli ve výšce 6500 m. Bylo již pozdě se znovu vracet. Po přistání se Pavlovský dozvěděl, že letoun s ním dosáhl výšky 8300 metrů což by bohatě stačilo na nový světový rekord.

Kbelák - číslo 108

Aby příští pokus o rekord byl konečně úspěšný, nechal pilot upevnit na horní nosnou plochu zrcátko, které odráželo pohled do celého prostoru pozorovatele. Pro větší pohodlí při opuštění letadla namontovali na zadní sedačku mírně točivé schůdky, přičemž poslední byl zakončen plošinkou tak velkou, že se na ní dalo téměř ležet. Počítalo se s tím, že parašutista Pavlovský, zabalený do teplé kombinézy ,se dvěma padáky Svět se spíše z letadla vyvalí než vyskočí! Navíc na sedadlo v letadle byly namontovány dýchací přístroje s hadicí bez masky, které měl Pavlovský používat až do opuštění letadla v rekordní výšce. Celé dopoledne 3.října 1935 zkoušeli v továrně Letov novou třílistou vrtuli, které měla zvýšit stoupavost letadla. Ludvík Pavlovský se zatím připravoval k letu. Celý pokus o parašutistický rekord byl odborníky pečlivě sledován. Podplukovník Budín z leteckého studijního ústavu, který kontroloval zaplombování barografu, se ještě snažil jeho nápad s rekordním seskokem mu rozmluvit. Ale toho by už nedokázala zastavit žádná síla. Touha po rekordu, po vlastním uznání ho doslova hnala vpřed. U lékařské prohlídky mu doporučili aby několik dní před seskokem jedl hodně cukru, pil cukrovou vodu a získal tak větší odolnost proti nedostatku kyslíku. Vojenský doktor mu poradil aby si v den seskoku dal alespoň dva obědy, protože pokud bude moci zvracet je to dobré, ale běda až bude mít žaludek prázdný.. !Konečně odpoledne 3.října 1935 odstartovali s pilotem Kovandou z letňanského továrního letiště. Motor letadla měl obrovský výkon a Pavlovský se divil, jak rychle stoupali. Asi za 45 minut dosáhli výšky 8700 metrů a pilot dal znamení připravit se k seskoku. V té chvíli se ale nějak zamotalo výtažné lano a v mrazu a s nedostatkem kyslíku, se mu ho nepodařilo rozmotat. Byl nemotorný jako medvěd, protože měl na sobě dva padáky, jeden sedací a jeden na zádech, teplou kombinézu, na hlavě kuklu a obličej silně namazaný sádlem, přes něj koženou masku pouze s otvory pro oči. Celkem vážil 109 kg. Pavlovský sundal jednu rukavici a výtažné lano rozmotal. Nechráněná ruka byla vystavena mrazu minus 37°C a to bylo velice zlé. Z plošinky na posledním schůdku se Pavlovský konečně vyvalil z letadla a cítil jak ho strhává vrtulový vír. Měl však tentokrát štěstí, že výtažné lano vytáhlo odjišťovač a padák se v pořádku otevřel. Pomalu klesal dolů. Divil se, že neomdlel, protože si vzpomněl na varování a pochybnosti doktorů. Najednou asi ve výšce 6000 m ho přepadlo bolestivé zvracení a začalo mu doslova rvát útroby z těla. Navíc se začal také dusit. Ochranná maska obličeje spíše překážela, tak se ji pokusil strhnout, ale zjistil, že má pravou ruku bezvládnou. Levé se to nakonec podařilo a hned se mu začalo lépe dýchat. Ve 4000 metrech ho po bolestivém zvracení přepadly ukrutné křeče. Byl stále při vědomí a chtěl aby vše skončilo protože ty ukrutné bolesti se už nedaly vydržet. Pavlovský se na padáku kroutil jako had, ale země se pomalu přibližovala. Zjistil, že se snáší přímo do lesa a to mohlo být nebezpečné. Z posledních sil a v poslední chvíli zkrátil levý svazek padákových šňůr a tím změnil směr klesání. Za okamžik přistál na poli, asi 45 km od místa startu. Celý seskok trval pouhých 26 minut. Lidé z blízké vesnice pomohli Pavlovskému z padáku i z kombinézy. Měl velké štěstí,že nedaleko stála hospoda a v ní měli led, kterým mohl ukrutně omrzlou pravou ruku obložit. Prsty byly bezvládné a celá ruka byla bledá. Později silně zčervenala a teprve po tříhodinové koupeli v ledu začaly mizet červenomodré skvrny. Brzy poté byl převezen do vojenské nemocnice v Praze. Tam mu doktoři po vyšetření ruku chtěli amputovat. Naštěstí na ambulanci sloužil mladý vojenský doktor Rebenswunzel, který si dal obrovskou práci a ruku mu zachránil! Ve Vojenském leteckém studijním ústavu zatím přezkoušeli barografy a po odečtení 75 metrů na vyrovnání nepřesnosti měřících přístrojů, stanovili, rekordní seskok se uskutečnil z výšky 8705 metrů. Ludvík Pavlovský seskočil v prostoru Brandýs nad Labem - Kostelec za silného jihozápadního větru, který jej zanesl až k místu přistání v Libichově u Mladé Boleslavi. O parašutistovi Ludvíku Pavlovském a jeho rekordním seskoku psali v novinách, ale brzy se na něj zapomnělo. Jeho výkon však vždy bude patřit k významným počinům pro československé letectví.

zdroj : časopis KBELÁK
http://www.praha19.cz/kbelak106_107.html
http://www.praha19.cz/kbelak108.html








sejček