Zpět na seznam

Jak to viděli v roce 1946
16.12.2004

Nejmladší a nejodvážnější sport: Parašutismus

První povídání z historie parašutismu
autor: Gumák

.... je zajímavé si přečíst jak se na parašutismus dívali před víc jak 50-ti lety, mimo jiné je z článku cítit ten na tu dobu standartní oslavný duch Sovětského svazu - nicméně ty borci na padáku si tu slávu nevyseděli v Kremlu


Ahoj,
Jirka po mě chtěl abych napsal něco do rubriky „Zkazky starých zbrojnošů“,ale nějak nevím čím bych začal.Tak jsem se rozhodl,že začnu úplně od začátku.Od začátku parašutismu v Čechách.To znamená,že napíšu o něčem, co si ani já nepamatuji,i když mnozí z vás si myslí že jo,ale tak starej zas nejsem.
Zde vám předkládám článek vydaný 29.května 1946 v časopisu „Rozlet“, předchůdce Křídel vlasti a pak následně L+K.

Nejmladší a nejodvážnější sport: Parašutismus

Sport?Což to není jen směs zbytečné odvahy riskování života?Ne.Žádný skutečný sportka světě nebyl nějakým mimořádným výkonem,na který se chodí dívat zvědavci,to vždy bylo mnoho práce,jejímž konečným a korunujícím výsledkem byl obdivovaný výkon.A seskok padákem vyžaduje tělesnou přípravu daleko důkladnější než kterýkoliv jiný sport,protože k seskoku je potřeba zdravého srdce,dobrých plic a pevných nervů.Vychováme-li skokana padákem,znamená to,že jsme národu dali člověka zdravého,silného.Toho rizika již tolik není,jako vůbec v celém letectví,kdysi tak obávaném,vždyť úrazů na zemi se stane procentu-
álně daleko více.A jsou ještě další důvody pro podporování skokanství padákem: branná vý-
chova .Minulá válka ukázala důležitost této zbraně,četné úspěšné a důležité operace potvrdily velký význam desantních jednotek.A pojítko mezi sportem a vojnou?Není potřeba dlouho hle-
dat, vždyť většina sportů, a z nich právě ty nejvšestrannější jsou vlastně vojenské disciplíny, i když dnes již málo používané v praxi.Zápas,vrh oštěpem,jízda na koni,šerm atd.Vojna poža-
dovala vždy zdravé lidi, a proto je jen dobré přejímat její tělesně – výchovné metody a vytvo-
řit z nich sportovní disciplíny.
To vše pochopili již dávno před válkou v Sovětském svazu a udělali vše, co bylo v jejich silách, aby parašutismus jako sport popularizovali co nejvíce.A nejen poslední výkony, ale způsob jejich provedení dokazují, že šli po správné cestě. Rusové vypracovali velkou nejen seskoku, nýbrž i přípravy k němu,cvičí stejně muže i ženy, které mnohdy dosáhly větších vý-
konů než muži. I v konstrukci padáků vypracovali se k takové dokonalosti, že klidně lze prohlásit jejich padáky za nejlepší. Poslední slovo jejich jedinečné techniky je padák typu
„PD-41“, který použil při svém seskoku ,jak jsme též vidě v našich kinech, rekordman Roma-
ňuk. Tento padák je čtvercový, se skosenými rohy bez otvoru ve středu, tedy novinka proti kulovitým, které jsme dosud byli zvyklí vídat. Místo odtokového otvoru má ruský padák čtyři kanály po straně uspořádané tak, aby současně skokana natočily čelem po větru,což je zvláště při dopadu velmi výhodné a důležité pro hladké přistání. Dosud byl skokan téměř vydán na pospas přízemního větru, po výskoku z letadla zdálo se často,že je již letec zachráněn,viděl-li nad sebou bílo klenbu padáku a přece dopad na zemi často skončil vážně ba i tragicky.
Historie padáku je dosti zajímavá.Po dlouhá staletí to byla jen historie technická, v které hlavním motivem bylo sestrojení co nejlepšího přístroje pro seskok, nejprve jako náhradu letu, později k záchraně odvážných vzduchoplavců a dnes také prostředku pro nejmužnější sport.
Zůstane záhadou, zda si lidé uvědomili odpor vzduch a možnost jeho aplikace na použitelný přístroj při pozorování přírody, v které je nejlepším příkladem semeno pampelišky, tak pozvolna se snášející k zemi. První, o nichž se zachovala pověst, že se pokusili o let či seskok s věže,jsou téměř vždy nazývání kouzelníky-mágy. Není divu, neboť fyzika vše co dokázal ten, kdo se jí třeba primitivně zabýval, musela se všem jevit jako záhadné čarování. Ovšem znalosti teoretické nebyly na výši. Padák pokusně sestrojený, třeba byl dost veliký, nebyl dost lehký a proto většina pokusů obyčejně končila tragicky. První nákres padáku, který se zachoval, je od renesančního všeuměla vynálezce, stavitele, malíře, sochaře i sportovce Leonarda da Vinci. Je čtvercový, jako klenutí střechy: o jeho sestrojení, stejně jako o pokusech se nezachovaly záznamy. Počátkem 17.století sestrojil jakýsi benátčan Verangio čtvercový padák o straně 4,5m, který vyztužil vrbovým proutím. V „Historii Siamu“ od Simona de la Loubére z r.1691 čteme o muži, který s padákem, podobajícím se dvěma nad sebou spojeným deštníkům, předváděl seskok před francouzským dvorem. Toto vše ovšem bylo hraním, které nemá praktického významu, dobré snad je pro pouťové produkce. Vždyť tak se vzduch ovládat nedal.
Teprve, když byl sestrojen první balon (1783), začali ti, kteří v něm riskovali svůj život, jevit veliký zájem přístroj, jímž by si zachránili život při požáru montgolfiery (tj. balonu, plněného horkým vzduchem) či při výbuchu balonu plněného vodíkem. V témž roce prý seskočil s věže v Montpellier jakýsi Sebastian Lenormand s padákem vlastní konstrukce.
Jeden z prvních profesionálních vzduchoplavců Pierre Blanchard zpestřoval program svých produkcí v balonech plněných vodíkem shazováním malých zvířat. O seskok se ještě tenkráte nepokusil žádný. Přesto již začali nosit vzduchoplavci padáky a první zaznamenané zachránění života padákem se stalo za bojů na Rýně, kdy r. 1794 pozorovací balon, zakotvený ve Fleures u Charleroi pojednou vybuchl a oba pozorovatelé se zachránili seskokem. První podrobnější zprávu máme o francouzském skokanu J. Garnerinim, který se odhodlal po dlouhých pokusech 22. října 1797 seskočit v Paříži při veřejné produkci s výše asi 1000m. Jeho padák byl velmi podobný dnešním, byl polokulovitého tvaru o průměru 7,8m a u vrcholu měl otvor pro odtékající vzduch. Doba provedeného seskoku byla asi deset minut, při čemž padák padal jako list pomalu klikatou dráhou a seskok skončil hladkým dopadem. Později se Garnerini odvážil seskočit i s výše 2.500m.
První odborné pokusy konali v Remeši dva slavní fyzikové Gay Lussac a Biot. V Anglii souběžně pracoval na stejném díle Cocking, který si zvolil padák ve tvaru dvou kuželů, ale při pokusech zahynul. Jeho konstrukci poměrně úspěšně potom zkoušel američan J. Wise. Z dalších úspěšných pokusů můžeme jmenovat: balonový rekordman Coxwel a Moroni podnikli r. 1863 několik zdařilých pokusných seskoků. R. 1886 podle ústního podání používal úspěšně padáku Američan Baldwin.
Příchodem nového století, které přineslo také konstrukci letadla těžšího vzduchu, začali si vynálezci více všímat konstrukce padáku. Roku 1912 prý se pokusil americký pilot Moore o seskok s věže majáku vysokého 75m. Byl by to tedy první pokus o seskok s věže jako prostředek výcviku, kdysi tak propagovaný, dnes však už odsouzený k minulosti jako nedostačující a příliš nákladný.
První seskok s letadla provedl r. 1913 francouzský akrobat Pegoud. Světová válka, která přinesla takový vzestup letectví, přinesla také určitý vývoj padáku. Roku 1914 byla založena v Petrohradě první škola pro seskok padákem. Ve čtyřech válečných letech bylo v Rusku provedeno celkem 62 seskoků, z toho jen 6 nezdařených. Letci na frontách začali užívat padáku teprve později. Mezi prvními, kdo se zachránili seskokem v boji byli němečtí letci Udet a Steinbrecher v roce 1918.
Tehdejším nejlepším Konstruktérem padáku byl Rus Kotělnikov, který na svých vynálezech pracoval 9 let a jeho některých konstrukcí se používá dodnes. Vypracoval mezi jinými padák pro shazování pošty a pro stratosférické lety. Jiným úspěšným konstruktérem do té doby byl Heinecke, který zkonstruoval automatický padák. Od světové války se pak konstrukce padáku příliš neměnila. Jednotlivé továrny vyráběly své typy a ty byly v té které zemi používány.
Roku 1931 postavil Sovětský svaz svou první továrnu na padáky a téhož roku vycvičil 100 lidí v seskoku. Rok nato měli již Rusové 2000 parašutistů. Za dva roky seskočil jako prvý sovětský padákový rekordman Kajtanov s výše 6.800m bez kyslíkového přístroje. Krátce po něm dosáhla tehdy vrcholného výkonu V. Fedorová seskokem s 6.350m. Nadšení pro nový sport se šířilo přímo lavinovitě. Bylo velkou ctí nosit odznak za seskok, vydaný sovětskou organizací „Ossoaviachim“. Jeden rekord byl lámán za druhým. Kosula skáče bez dýchacího přístroje s výše 7.445m. Šest žen najednou společným seskokem s výše 7.035m překonalo ženský rekord,který byl na krátký čas vyrván Němkou Schrödrovou (7350m), ale opět se zaslouženě ujmula vedení Ruska Tamara Kutalova výkonem 7.750m.
V roce 1935 konali Rusové první pokusy použití paradesantních jednotek při manévrech Rudé armády v okolí Kyjeva. Bylo tehdy vysazeno 7.000 mužů
V témže roce letec Jevdovkimov dosáhl nového světového rekordu seskokem s 8.100m. Při tom mu selhal kyslíkový přístroj a nemohl ho použít. Zanedlouho byl však překonán československým skokanem Pavlovským, kterého stihla stejná nehoda a při pádu mu omrzla ruka. Pavlovský skočil s výše 8.705m 13. října 1935. Padák otevřel hned u letadla, takže padal 28 minut. Mezitím překročily rekord Jevdovkimův dvě pracovnice pokusného leteckého ústavu SSSR Šišmarevova a Pijaseckaja seskokem z 8.425m bez dýchacích přístrojů.
Po dvouletých zkouškách v podtlakové komoře a po 422 seskocích utvořil sovětský nadporučík Kajtanov při svém 423. seskoku nový rekord, skokem s výše s výše 9.800m. Seskok trval 27 minut a skokan se snesl 15 km od místa výskoku.
Po několik měsíců držel pak rekord Francouz J. Wiliams,seskokem s 10.700m, v březnu 1938. Jeho zkušenosti byly jedinečné. Dokázal seskočit za jeden měsíc 344krát a jednou provedl seskok se šesti padáky najednou, které postupně otevíral a pak odhazoval a s posledním šťastně přistál.
Válka přeřezala řetěz výkonů a parašutisté začínají získávat nový význam v operacích. Němci začali cvičit své skokany, ovšem ne pro sport, nýbrž pro přepad a poprvé jich také použili při útoku na Holandsko. Další velkou operací jejich parašutistů byla Kréta. Mezitím v Anglii začali cvičit své jednotky nejen pro boj, ale hlavně pro speciální úkoly, aby je pak posílali jako organizátory a technické síly do obsazených zemí. Stejně i Rusové skvěle uplatnili své skokany jako vydatnou podporu partyzánských bojů. Po mnoha menších i větších operacích tohoto druhu v Tichomoří to byla invaze, která ukázala nezbytnost paradesantních jednotek. Největší operace byly však s úspěchem provedeny u Nijmwegen a Arnheimu americkými divizemi.
V minulém roce vykonal sovětský gardový podplukovník Amintajev seskok z balonu s výše 10.436m. Až do 710m nad zemí padal volným pádem a tím zkrátil dobu pádu na 150 vteřin, což znamená pád rychlostí asi 65n/sec. Při svém seskoku byl vybaven dvěma padáky, na zápěstí měl připevněn výškoměr a stopky pro kontrolu doby pádu.Tento skokan provedl též řadu zajímavých pokusů. V jednom dni seskočil 53krát a za několik dnů nato provedl 21 nočních seskoků a 23 denních. Celkem má za sebou 1645 seskoků. Mimo to je specialistou v seskakování z nejrůznějších poloh letounů,což je důležité při záchranném seskoku. Dovede při výcviku své žáky naučil seskok při vývrtce letounu, při letu střemhlav, na zádech, z malých výšek, v noci, na vodu, do lesa s výzbrojí atd.
V září minulého roku provedl major Rudé armády V.G.Romaňuk skvělý seskok ze stratosféry. Byl to jeho 1309.seskok od 10.dubna 1934, kdy se začal školit.Romaňuk opustil stroj, když dosáhl výše 12.800m a většinu dráhy proletěl volným pádem. Otevřel padák asi 800m nad zemí. Jak psala „Pravda“, použil sériového padáku.
U nás s výcvikem seskoků s padákem teprve začínáme. Ještě letos budou vycvičeni první instruktoři, kteří pak ve svých oblastech budou nové,zdatné skokany. Parašutismus se tak připojí k těm složkám, které zaručují zdatnost a zdraví národa.





Při dopadu na zem je nutné se včas odpoutat od padáku





První čs.parašutistka Krupičková,která skákala již v r.1936






Tak vypadaly padákové věže, které jsou už v moderním
parašutismu přežitkem






Skočil s výše 12.800 metrů,před vzletem k rekordnímu
Seskoku.






Hromadné seskoky parašutistů jsou novinkou poslední války







Kdyby jste měli zájem a chtěli se ještě něco dovědět z historie, mohu ještě něco ze zaprášených časopisů vytáhnout a možná, že se dostanu až Hořovicím.


Mějte se Gumák