Zpět na seznam

Historie AK HOŘOVICE I
15.01.2006




Než byl v Hořovicích založen Paraklub a začalo se zde skákat, byli parašutisté členy různých aeroklubů (Kladno,Rakovník,Slaný,Beroun-Bubovice,Příbram,Mladá Boleslav), kde měli svůj paraodbor nebo svoji základní organizaci.
Jednotlivé paraodbory měly svoje instruktory, kteří cvičili ZV a vedli KMP. ZV pak skákal na některém letišti, kde byl provoz.
Se vzrůstající civilní leteckou dopravou, přibývala letiště kde se nemohlo skákat.Vznikly tak středisková letiště (Příbram,Rakovník), kde byly provozy Para a kde se uskutečňovaly seskoky i ZV pod vedením krajského instruktora Ády Eizenhamra. Na konci roku 1977 se Ada Eizenhamr stal trenérem SVS v Příbrami.Na krátký čas byl krajským instruktorem zvolen Milča Seiner a střediskovým letištěm se stal Rakovník, kde skákali parašutisté z Rakovníka,Kladna,Příbrami a Berouna. V Rakovníku jsme se společným úsilím postavili balírnu padáků s ubytovnou. Po čase nás letiště Ruzyně začalo omezovat a i vztahy mezi létajícími členy a parašutisty nebyly zrovna nejlepší.
Mezitím se nám naskytla příležitost skákat v Hořovicích.To již byl krajským instruktorem Cyril Macicha. Po jednání s vojákama, kterým letiště patřilo, provádět výsadkovou činnost na tomto letišti.Byl nám dán k dispozici barák i přilehlým pozemkem. A tak se začalo od poloviny roku 1979 v Hořovicích skákat.








Zahajovací práce na 1.pískovém kruhu v Hořovicích – srpen 1980.Jak je patrno z fotky,základy pro kruh položil Cyril vykopnutím prvního drnu.




Aby se na letišti dalo vegetovat, musel se napřed zkulturnit barák, který byl skladištěm různých chemikálií a kasárenskou ubytovnou pro vojáky s umývárkou, kde byl jeden dlouhý žlab s několika kohoutky se studenou vodou. Na WC si moc nevzpomínám, ale mám dojem ,že tam byly šlapky. Na jednotlivých pokojích se topilo kamny na uhlí, takže žádný velký teplo tam v zimě nebylo.







Takto vypadala rekonstrukce umývárny a WC




Nejprve se vysmejčil barák, okna a vstupní dveře se zajistily mřížemi. Upravily se jednotlivé pokoje, zhotovila klubovna (jedna velká místnost,kterou nyní tvoří záklaďácký pokoj a sklad). Zprovoznila se kuchyňka, předělala se umývárna a VC. Nainstalovalo se ÚT a bojler na ohřev vody.Obvodové zdi baráku jsme obložili a nahodili.
Časem se postavil trenažér. A protože se na letišti scházelo i více jak 50 lidí a kapacita baráku nestačila, navezli jsme na letiště drážní vagon (někteří mladší ho ještě i pamatují),ze kterého se udělala další ubytovna.







Takto vypadalo prostranství a barák ze zadu






Takto vypadal prostor před barákem.V místě co postávají nadějní,mladí Parašutisté je dnes pergola a tam vpravo, co stojí ta kolna, je nyní vjezd do areálu letiště




Pokračování příště.

Archivní foto dodala Marcela Zavadilíková Ježková.
Omlouvám se za případné nepřesnost v textu a prosím pamětníky ať mě opraví a pokud mají nějaké foto, nechť je dají do placu.




gumák