Zpět na seznam

Z jiného soudku
01.12.2004

Tohle dílko splodil můj brácha ,nemá to nic společnýho se skákáním , ale můžete se pokochat jeho pohledem na historii



I.

PŘED-ÚVOD




Tři mocné církve – ŽIDOVSKÁ, ISLÁM i KŘESŤANÉ – mají společný základ – a to je STARÝ ZÁKON.


A Starý zákon –
ten z většiny vychází z historie starých Čechů a zákonů boha Suda.

A staří Čechové –
to jsou nepochybně potomci vyspělé mimozemské civilizace.


Konečně mám zas o čem psát.

Díky – kolegové z Čech.

Údajně Erich von Däniken





Věnováno nejlepší ženě českého společenství

Libuši









Úvod
(prolog)



Celou tu světovou senzaci nového milénia odstartoval vlastně můj šéfredaktor a jeho nevydařená dovolená, ze které se vrátil předčasně s parádní úplavicí a blbou náladou.
Protože většinu času trávil v té nejmenší místnosti, co měl doma, nechal si do této provizorně zřízené knihovny nosit vše, co bylo ke čtení. Tam se mu dostalo do ruky i pár výtisků News Historic Europa a několik časopisů Sudotoněmecké konkurence Historic Platec Zeitung s častým protičeským zaměřením.
Od té doby držel v ruce střídavě čtivo, PANAPR a mobil, tajně kouřil a pil příšerný čaj a ještě víc na mě hulákal: „už se nedivím, že nám nadávají do bulvárů, když moji redaktoři nečtou co mají a starají se jen o hovadiny“. Tím měl na mysli moje kuchařské recepty z vojny a fotbal I. A třídy. „Tady je světová bomba za kopcem, tak si seber fidlátka, zbytek toho tvýho vypitýho intelektu a mazej do tý vohrady – a hlavně piš. Nebo budeš chlastat šaratici se rtutí a zajídat to zkaženýma dortama.
Tak jsem jel. Vlakem. Auto mi nedal. Z obyčejného pisálka venkovskýho bulvárního deníku se díky vědcům z KOČe ze mě stal postupně archeolog, poustevník, pomocný dělník, čistič „dlabanců“, občasný alkoholik, pomocný kuchař a téměř vědecký spolupracovník, a tato situace trvá i nadále.


J. V. HAKRÁL
















Slovo historika

Převzato z News Historic Europa




Již první setkání z vědci z KOČe bylo na hranici trapasu. Po zcela normálním bloudění pěšky jsem našel tu pravou venkovskou putiku, sedl jsem si dál od tří zarostlých vagabundů a jako správný Pražák jsem požádal o suché bílé a něco na roštu. Kyprá hostinská přede mne postavila pivo a na talíři klobásy s chlebem, obdařila něčím, co zčásti připomínalo úsměv a zčásti výraz, který nedovoloval jakýkoliv protest. Při konzumaci jsem po očku v jinak prázdné hospodě ony tři – podle mne bezdomovce. Podivné ale bylo, že se oslovovali „pane kolego“ a mluvili mně neznámou mluvou. A když se korpulentní postava v zástěře po chvíli zeptala „co to bude dál, páni doktoři?“ začal jsem být silně nejistý. Téměř okamžitě jsem v duchu řekl to samé co jsem uslyšel od jejich stolu nahlas. Fernet jako dycky.
„Hele, lufťáku, dej si taky a pojď sem k nám“ – ozvalo se od těch tří a moje osobní setkání s doktory věd staročeských SUDr. Králem, Janem a Jiřím Hakenovými bylo hotové. Po pár minutách a panácích byl kromě mě hotový i první rozhovor












Převzato z „Neklidný venkov“


EXKLUZÍVNĚ Z BRDSKÝCH PRALESŮ !


Byla česká kultura světová?
Ovládali staří Češi veškerá dění na Zemi?
Sledujte a čtěte „Neklidný venkov“!



Našemu dopisovateli J.V. Hakrálovi se podařil krátký rozhovor se členy expedice „STAČESVĚT“ (Staří Čechové světoví), kteří se aklimatizovali po pobytu v brdských pralesích v jednom knajphausu na pokraji Brd. Zatím první krátký rozhovor dává tušit senzační revoluci v dosud známé historii Čechů.

NV (Neklidný venkov):
Co Vás vedlo k myšlence pátrat v brdských pralesích?
VK (SUDr. Václav Král):
Víte, abychom vůbec mohli posuzovat velikost starých Čechů, musíme nejdřív poznat jejich styl života a zvyky takříkajíc od pí- hergot od lopaty. A čím více toho poznáváte, začínáte se vlastně s nimi ztotožňovat, uvažovat a jednat jako oni.
HJ (SUDr. Jiří Haken):
Po starých Češích se dříve našlo jen pár nezajímavých písemností na březové kůře. Většinu z nich kdysi použili křesťanští misionáři na podpal. Dlouho se předpokládala neexistence dalších rukopisů. Pozoruhodné ovšem je, že tyto zápisy na kůře jsou psány latinkou, tedy moderním písmem.
JH (SUDr. Jan Haken):
Teprve po důkladné analýze prací kolegy prof. Pivopijského jsme odhalili ďábelskou lest starých českých kněží. Při násilném přechodu na křesťanskou víru předhodili misionářům poměrně nezajímavého boha Peruna. Tím, laicky řečeno, měli od nich pokoj a dál tajně uctívali svého hlavního boha, boha Suda. A uctívají v podstatě dodnes.
VK: No a to už byl ten pověstný hup k odhalení tajemství. Kněží starých Čechů všechny důležité zákony, výroční zprávy, hlášení, cestopisy atd. vydlabali do kmenů dubů a buků na posvátných místech.
NV: Co zajímavého jste tam objevili?
JH: Když Vám řeknu, že již dva měsíce jen opisujeme a fotíme, tak asi dost … Pavlo, ještě jednou dokola tady na šéfa …
VK: Například můžeme s jistotou tvrdit, že staří Češi byli leváci, a při přepravě čehokoli používali velmi důmyslné smyky.
HJ: Staří Češi, podle dosud přečtených „dlabanců“ nebo jak oni říkali „sudlabů“ měli pevný, perfektně organizovaný řád. Celý jejich způsob života byl odvozen od dvacatera boha Suda, a z toho se odvodily i patřičné zákony a nařízení.
NV: A co ještě?
VK: Už prd. Tamhle vidím auto TV NOVA, a tak se děkujeme. Pavlo, ať vypadá jako člověk a pozítří nazdar. Zaplať ti to bůh Sud.



Kapitola II.

Dodnes nepochopím, že jsem ani náznakem neodporoval. S vypůjčenými montérkami, v holínkách o číslo většími, s rancem na zádech a vyvalenýma očima jsem poskakoval za těmi třemi. Až pod kopec. Pak jsem byl postrkován a povzbuzován ryze česko-maďarsko-slovensko-vojenskou mluvou, úplně odlišnou od té v hospodě. Této mluvě odpovídal i hotel s ubytováním a ostatním zařízením. Ke všemu hluchý mobil a byl jsem na explozi. A když jsem se zeptal, zdali tu funguje někde signál, po odpovědi „támhle na tom smrku je Paegas a na tom dubu tuhle je Eurotel“ jsem poprvé v životě držel v ruce sekeru.
Veškerý vztek mě přešel po zdravotním mohutném loku a po prohlédnutí kupy papírů popsaných podivnou bachratou latinkou. Do večera jsem zdravotně vylokal celou láhev a těšil se na zhlédnutí originálů toho písma. Když jsem ráno už drze požádal o další zdravotní lok, kolegové se tvářili, že přes noc náhle ohluchli. Zato já pomalu potřeboval klapky na oči. Aby mi nevypadly, když jsem viděl „knihovnu“. Mohutné duby pokryté oním písmem odborně zvaným „dlabance“, poskakující doktoři a onen pomocný čistič dlabanců přelétávající od jednoho k druhému. Záhy jsem pochopil zákonitosti jednotlivých „stránek“, takže pomalu odpadávaly povelové výrazy a práce mě začala bavit.
„Hele, tato část, co teď děláme, je první díl knihovny. Pojednává o období od mínus nevíme do roku 900 našeho letopočtu, než se tu rozšířili křesťané. Další díl je asi o dva kiláky dál, na ten zatím nemáme čas. To jen když potřebujeme něco ověřit.. Tak teda piš, jo – a tohle je poslední flaška a do vsi jdem až zítra – tak se kroť – jsme tu i my.“
Tak jsem nepil a psal. Oni pili a mluvili.











Kapitola II. (A)

Převzato z „Neklidný venkov“

DAŇOVÁ A SOCIÁLNÍ POLITIKA
STARÝCH ČECHŮ

Postupným zpracováváním objevených písemností vydlabaných na kmenech mohutných dubů se pomalu začíná odtajňovat způsob života starých Čechů. Je nutno předeslat, že staří Čechové se od počátku svého pobytu na současném území – země zaslíbené – jevili jako velmi vyspělý národ s dokonalou kulturou a zákonodárstvím. Tím se značně lišili od ostatních barbarských, zvláště germánských kmenů ve střední Evropě. Ačkoliv byli historiky zařazeni mezi pohany, uctívali hlavně jednoho hlavního boha a účelově měli připraveno několik „pomocných“ bohů.
Své téměř dokonalé zákonodárství si přinesli ze svého stovky let trvajícího putování do země zaslíbené. Později byly tyto zákony doplňovány o poznatky získané na tzv. „Sudových výpravách“ (křesťané tento výraz pozměnili později na „křížové“). Tyto výpravy byly pro zajímavost financovány výlučně z výtěžku loterií, vybraných pokut a vstupného, ze sportovních a kulturních akcí.
Jedním z prvních a poměrně nadčasově dokonalých zákonů byl zákon daňový a sociální.
I v tomto případě je příznačný vývoj zákona.

J.V. Hakrál

Příště: Rozhovor k daňovému zákonu a znění zákona

Čtěte Neklidný venkov


Kapitola II. (B)


Přiznávám se bez mučení, že kdybych na vlastní oči neviděl a nečetlvzácné „písemnosti“, asi bych si taky po přečtení mých článků klepal na čelo a volal šéfredaktorovi různé pitominy. Ten byl v azylu své místnůstky a ty pitominy na mě hulákal taky. Tak jsem ony telefonní budky navštěvoval velmi zřídka. A taky jsem mohl v klidu hospůdky s pivem a klobásami sepsat další rozhovor. Vykoupán, oholen, a jak říká Dr. Haken, opět nebezpečně krásný jsem s „mými“ doktory dával dohromady daňový zákona i s odborným, i když prozatím velmi stručným výkladem. Zde se projevilo zapálení pánů kolegů do své práce natolik, že rozhovor tyl často přerušován a doktoři se občas dostali do takového sporu, že se musel řešit jediným možným dostupným způsobem. Ano – Fernetem.
Nakonec byl zvolen kompromis. Za hlavního mluvčího byl označen SUDr. Jan Haken, zbývající vědci občas – spíš opět často – doplňovali poznatky až ke spokojenosti. V zásadě se podařilo zrekonstruovat základní znění zákona.
V následujícím rozhovoru vám předkládáme hlavní kostru zákona, který v průběhu staletí prodělal kvanta dodatků a pozměňovacích návrhů – bohudík ale vždy to byly dodatky splňující přání boha Suda i celého národa Čechů.
















Převzato z „Neklidný venkov“

DAŇOVÝ ZÁKON – DZBS I.

NV: Pane doktore, co říci úvodem k daňovému zákonu?

Jan Haken: Víte, jak už bylo několikrát předesláno, daňový zákon (jakož i ostatní) byl silně nadčasový a tím téměř dokonalý. Dalo by se odvážně říci – hodný znovuzavedení.

Kap. I. DANÍ SE VŠECHNO
JH: To je úplně jasné – např. vypěstované plodiny, ulovená zvěř, kořist, později práce atd.

Kap. II. DAŇ JEDNOTNÁ
JH: Daň byla jednotná 25% - dříve čtvrtina. Vezměme si např. tu složitější daň – daň ze mzdy: Zpočátku byly mzdy vypláceny v naturáliích, později s příchodem materialismu byla mzda dělená – část v naturáliích, část v penězích.
Mzdy dostávali: válečníci a strážci, lékaři, řemeslníci, později lehké ženy.

Pro příklad:
Měsíční mzda strážce činila: 1 ks kance (daň = 1 kýta + hlava)
4 soudky medoviny (daň = 1 soudek = 1 l)
4 boží míry (1 BM = 0,5 l) zrna (daň = 1 BM)
Ale pozor: pracující důchodci platili daň dvojnásobnou z důvodu, že se celý život flákali když mají sílu pracovat.

Kap. III. DAŇ Z OTROKŮ
JH: V průběhu otroctví musel daň za otroky odvádět jejich majitel. Důvod byl jednoduchý. Otroci pracovali bez nároku na mzdu, ale vytvářeli svému pánovi hodnoty.
Za otrokyně byla navíc stanovena tzv. potěchová daň, a to bez ohledu na to, zda majitel potěchoval či ne.
Tyto daně byly stanoveny paušálně a činily přibližně:
1 otrok či otrokyně = 2 BM zrna, potěchová daň činila navíc 1 BM.
Otroci důchodci byli zpočátku používáni jako návnada, později byli z otroctví propuštěni a vyhoštěni.







Kap. IV. DAŇ Z PRODEJE - daň boha Suda DBS


Kap. V. DAŇ Z PŘEPYCHU - extra daň boha Suda EDBS

JH: Tyto dvě daně jsou příkladem zmiňovaných dodatků hlavního zákona. S rostoucím vlivem materialismu byla stanovena při prodeji čehokoliv DBS – dalších 25%, kterou platil prodávající. Stávaly se i např. takové kuriózní situace, že dlužník (hlavně daní, později i z hazardu) musel sám sebe prodat do otroctví, ale z přijatého zisku ještě zaplatit daň. Naproti tomu daň z přepychu (rovněž 25%) platil kupující. Opět jednoduchá záležitost – kdo má na to, aby si něco koupil, ať platí! A tak se stávalo, abychom zůstali u jednoho příkladu, že dlužník, prodavší se do otroctví a časem se s pomocí příbuzných vykoupivší, musel opět zaplatit daň – tentokrát EDBS – tj. z přepychu.


Kap. VI. OSVOBOZENÍ OD DANÍ

JH: Tady zákon říká jednoznačně – od placení daní jsou osvobozeni:
- vladař, nejvyšší kněz, šaman a berní vladyka
- nepracující důchodci od 58 let (i ženy)
- otroci
- válečné vdovy po dobu 1 roku
- děti do 14 let
- invalidní důchodci
- nebyla dědická daň


Kap. VII. DANĚ A POPLATKY

JH: Daně a poplatky (např. z prodlení) byly splatné vždy k druhé půlnoci úplňku do rukou berního vladyky. Ten za výběr daní a přesnou evidenci odpovídal pod hrozbou otroctví. Při nezaplacení daní byla stanovena pokuta 100% dlužných daní každý měsíc, což mnohdy vedlo až ke zmíněnému sebeprodání do otroctví.


Kap. VIII. DAŇ Z MANŽELEK

NV: Ano, to je zajímavý zákon…

JH: Jistě, pane redaktore. Jak známo, mnohoženství bylo u starých Čechů původně velmi častý jev. Důvod byl nasnadě. Při častých bojích v sudových výpravách ubývalo mužů, a tak musel jeden muž živit více žen. Situace se rapidně změnila v okamžiku, kdy byly stavy vyrovnány, ba situace, kdy nabídka převýšila poptávku. Tak byl stanoven dodatek zákona o daních za další manželky. Prostě a jasně – když si můžeš dovolit tři ženy, plať! Daně a poplatky byly stejné jako u otroků, ovšem bez potěchové daně. V tomto případě se jednalo o povinnost.
To je zatím v hrubých rysech základní daňový zákon. Pozoruhodné je, že např. nebyla daň z nemovitostí, ale k tomu se dostaneme později.


J.V. Hakrál: Děkuji, pane doktore. Ale přesto se mi zdají některé poplatky dost kruté. Nereptali staří Češi?

Dr. Král: Pane redaktore, musím Vám říci jednu velmi podstatnou zásadu: staří Čechové byli známí svou – dalo by se říci – až hysterickou poslušností a úctou k zákonům boha Suda. Je pozoruhodné, že tato absolutní disciplína se zachovala i v zemích, kudy staří Češi prošli (a zanechali i potomstvo). Namátkou si připomeňme řeckou Spartu nebo římské legie. Takže krátce shrnuto a podškrtnuto – co bylo psáno, bylo i dáno a staří Čechové bez jakýchkoli diskusí se zákonům podřizovali. Samozřejmě se ale plně řídili heslem „Důvěřuj, ale prověřuj!“ A tak např. berní vladyka si zcela určitě neválel celý měsíc koule, ale pilně hlídal a zapisoval případné daně. Tolik na závěr.


Příště: Sociální zákon starých Čechů



Čtěte „Neklidný venkov“












Převzato z „Neklidný venkov“

Byly sociální předpisy starých Čechů dokonalé?
Neměli by si pánové v Parlamentu vzít příklad od předků?
Čtěte sociální zákon boha Suda!


Sociální zákon – SZBS II.


Kap. 1 STAROBNÍ DŮCHOD

JH: Po uplynutí 58 let vznikl nárok na důchod. POZOR – nevztahoval se na Čechy prodavší se do otroctví.
Mám tu příklad měsíčního důchodu z doby nepeněžní.
Původní naturální důchod měsíčně činil: 1 soudek medoviny (cca 1 l)
2 kasudy masa (cca 3 kg)
1 boží míra zrna (0,5 l)
4 otepi chrastí (v zimě)
Povolen bez daně byl samosběr hub, kořínků a lesních plodů pro vlastní potřebu.
Eventuelní prodej daněn 25% + DBS. Lov zvěře byl klasifikován jako práce – tudíž daněn.








Kap. II. INVALIDNÍ DŮCHOD

JH: Invalidním důchodcem byl zvláštní komisí uznán pouze bojovník nebo strážce – pokud ovšem přežil tehdejší léčebné zákroky. I když musím říci, že lékařská i nemocniční péče byla na velmi slušné úrovni. O tom ale později.


Kap. III. ZDRAVOTNÍ PÉČE

JH: Zde zákon nahrazoval takové zbytečnosti, jako je zdravotní pojišťovna nebo pohřební podniky. Tak například:

Zdarma byla první návštěva šamana a bylinky do vody. Rovněž zdarma byl pobyt v hojchýši (nemocnici). No a zdarma byly léčeny pracovní úrazy a poslední rozloučení. Naproti tomu byly stanoveny pevné poplatky za bylinky do medoviny (vlastní).
Při pohřbu, který byl zásadně žehem, pozůstalí buď dodali nebo zaplatili otop.
Úplně plně hrazeny byly ovšem nepracovní úrazy – to byla v podstatě daň za blbost. No a plně hrazeny byly preventivní prohlídky lehkých žen.
Zvláštní odstavec se týkal porodních bab – služba byla vyjmuta z povinností šamana i hojchýší.
Bylo by nemoudré se domnívat, že v hojchýších poskakoval šaman a breptal zaklínadla. Omy. Staří Čechové při své stovky let trvající pouti pochytili a zdokonalili mnoho léčebných metod od jiných národů. Například při pobytu v Egyptě čeští šamani při vaření bylinných lektvarů dokázali vařením ječmene, chmelu, kvasinek a dalších ingrediencí vyrobit špičkový anesteziologický nápoj, nazvaný po vladykovi Pivojovi. Ovšem při vrozené skromnosti starých Čechů si toto nenechali pro sebe a poskytli recept egyptským kněžím. Ti zcela sobecky po odchodu Čechů začali tento světový vynález vydávat za vlastní.
Takovou další zneužitou léčebnou metodou bylo léčení plotýnek – lidově řečeno bolest v kříži. Staří Čechové se řídili metodou „zub za zub“ a bolesti kříže léčili jak jinak než na kříži. Uvázaný pacient na kříži si vlastní vahou srovnal páteř. Bohužel, Římané tuto skvělou léčebnou metodu změnili později v krutou popravu. Vzpomeňme popravu gladiátora Spartakuse. Zde si dovolím odbočit – prosím, pane kolego:


HJ: Děkuji, pane kolego. Pro světovou veřejnost bude jistě šokem zjištění, že Spartakus byl potomkem českého vladyky Parkuse, jehož děd byl nějaký čas vojenským metodikem v řecké Spartě. Proto jeho vnuk nazval svého levobočka Spartakus. I odvození jména Parkus má své vysvětlení. Materialismem poznamenaní Češi dávali najevo stav majetků různými předponami. Pár kusů (např. dobytka) dávalo najevo, že vladyka Parkus patřil mezi majetnější. Naproti tomu vdavekchtivé dívky se otáčely zády ke členům rodu se jménem kus – Kusý. Prosím, pane kolego…






Kap. IV. PŘÍDAVKY NA DĚTI A DÁVKY V CHUDOBĚ

JH: Tato kapitola je jednoduchá – ani jedno u starých Čechů nebylo.

HJ: Ještě bych rád doplnil, že původní název nemocnice – hojchýš – byl později nahrazen jiným ryze českým názvem, chcete-li pojmenováním – „špitál“. Musíme si uvědomit, že i za starých Čechů panoval v hojchýši pevný řád. Např. nebyly v zásadě povolovány návštěvy pacientů. S pacienty hovořil pouze ošetřující personál, výjimečně na zvláštní povolení členové moderně řečeno vyšetřovací komise při pracovních úrazech.
Základním heslem léčebných metod bylo „Ticho léčí“. Proto byly všude v hojchýši nápisy „ŠPITAT“. Od toho se později vyvinulo ono nejprve slangové, potom i oficiální pojmenování ŠPITÁL.
Další takovou zajímavostí je epizoda z roku cca 187 LBS, kdy v hojchýši začala zcela dobrovolně vypomáhat dcera jednoho z vládců – Markyta. Důvod byl zcela prozaický – Markyta byla lidově řečeno nejhezčí holka ze Škaredova. Nebyl o ni zájem, a tak doufala, že uloví amanta ve špitále. Měla smůlu. Ale (podle zápisů) musíme přiznat – pracovala obětavě a jak jsme četli, „mnohý z mladíků s ránou ošklivou či horkou nemocí při pohledu na děvu Markytu rychle zdraví nabíral a hojchýš opouštěl“. Nemusíme rovněž pochybovat, že pojmenování podobných pomocnic hlavně ve středověku pochází od Markyty – ano, byly to Markytánky.

NV: Děkuji za obsáhlý rozhovor.











Kapitola III.


Dnes jsem dostal opušťák. „Hele, lufťáku, zajeď si domů, hoď se do ready, zajdi za šéfem a zeptej se ho, jestli zná význam slova SPONZORING. V neděli v 18.00 návrat, místo obvyklé“.
Je pravda, že šéf opustil svůj azyl s mými výtvory v ruce se slovy: „Já se z toho po…. – ježíš, to ne, člověče, nenalejvali jste se tam? Tohle jsi pak zplodil ve vlaku?“ (služební auto je pro mě stále TABU)
„Co, SPONZORING? To je ňáký cizí slovo? Hele, jedem do redakce. (To budou v Blesku a na Nově brečet slzy v národních barvách.) Jaká smlouva? Jo, na přednostní právo? No, jo.“ V neděli jsem byl zpátky. Už v 16.00. Další vlaky už prostě nejedou. Ať žijí C.K. Státní dráhy! Byli tam. „Co to bude?“ otázala se kyprá postava a zařadila mě mezi své oblíbence. „Suché bílé a rošt?“. Při pivu a klobásách se dohodl další pracovní postup, při Fernetu psaní a po cigaretě se vyrazilo.
Teď už kromě tužky a panáka udržím i oči a píšu, až se hory zelenají. Občas si dovolím i svou teorii nebo chytrou glosu. Bez odezvy. Tak píšu a mlčím. Jo – a při téhle kapitole vzpomínám na Vlastu. To je ta, co vždycky ohluchne, když se jí zeptám, jestli si mě chce vzít.














Převzato z „Neklidný venkov“


Staří Čechové a sex


Je zcela samozřejmé, že v moderní vědě se musíme zabývat tématy, která byla dříve téměř tabu. Přitom milostné hrátky v celé matičce přírodě jsou věcí samozřejmou a ve své podstatě i nutnou.
Staří Čechové při své pouti do země vyvolené pochytili mnoho poznatků a návyků v oblasti sexu. Znalí písma, samozřejmě zaznamenávali pilně všechny své poznatky. Ba, co víc. Rovnou v praxi ověřovali možnosti přenést teorii do skutečnosti. I proto zůstávalo po odchodu Čechů mnoho potomků. A ti šířili zvyky a zásady starých Čechů v nové domovině.
Významným objevem byl opis zprávy – poselství (kdysi užívaná forma dopisů) jednoho z českých vladyků svému příbuznému. Jedná se o rozsáhlý rozbor sexuálních praktik na asijském kontinentu uvedených pod kapitolou s nadpisem – KAM–SUD–RÁD -. Bohužel, neznámými cestami se tento skvost našich předků dostal do nepovolaných rukou v Indii, kde jej pouze s mírně obměněným názvem vydávají za vlastní.
Vraťme se však ke starým Čechům minulého tisíciletí v jejich zemi zaslíbené.
Jako všechno dění u starých Čechů mělo vše svůj řád a podléhalo zákonům boha Suda. To se vztahovalo samozřejmě i na sex. Pochopitelně i zákon o sexu doznal v průběhu let mnoha změn nebo zásadních obratů, ale opět předkládáme základní verzi.


Čtěte „Neklidný venkov“!






Převzato z „Neklidný venkov“


NV: Pane doktore, slíbil jste čtenářům pikantní zpestření ze života starých Čechů –

JH: Ono, pane redaktore, je to zpestření, jak říkáte, pikantní jen na první pohled. Jinak to byl velmi důležitý zákon, který – ač zajímavý – nemáme dosud zpracovaný úplně celý, protože zde se již začínají projevovat dodatky a pozměňovací návrhy.

NV: V čem shledáváte zásadní problém?

JH: Při rozboru zákona jsme naráželi na dost častá protiřečení a záhadné obraty. Teprve později, a to více méně náhodou, jsme zjistili důvod. U starých Čechů panovala moderními slovy řečeno parlamentní demokracie. Volební právo měli muži i ženy stejné vyjma otroků. No, a jednou ze zásad každého zasedání sněmu – nebo chcete-li parlamentu – bylo též odhlasování, zda období bude patriarchální nebo matriarchální. Samozřejmě při nedostatku mužů byli tito vždy přehlasováni, a tak už ve svém zájmu začali zdokonalovat bojovou taktiku a techniku (např. vynález bojového smyku), aby měli menší ztráty. Takže jsme tento zákon museli zpracovávat znovu od začátku. Zákon, který nyní předkládáme, je z období patriarchátu – tedy vlády mužů. Opačný zákon je zatím ve stádiu studování a zpracovávání.

NV: Takže tedy zákon o sexu.












ZÁKON O SEXU – SSBS III.

(původně Zákon o pravidlech obskoku)






1. MNOHOŽENSTVÍ je povoleno

J.H.: O mnohoženství jsme se zmiňovali už v souvislosti s daňovým zákonem. Vzniklo ne proto, že se s ním Češi setkávali často při své pouti do země zaslíbené, ale hlavně z praktických důvodů – uživení a ozdravení spojené s růstem rodu atd.
Nemyslete si – ono klasické hrdinné braní si více žen se velmi brzy měnilo v otrockou dřinu a posléze i útěk do bojových oddílů.
Pochopitelně po dodatku zákona o daních z žen mnohoženství velmi rychle mizelo.



2. NEVĚRA

J.H.: Nevěra u žen byla absolutně zakázaná a velmi tvrdě trestaná. Pozdějšími dodatky byl zákon poněkud zmírněn, ovšem pouze ve specifických případech. Zde je namátkou několik z nich:



- Pokud žena prokázala před komisí, že byla dohnána k nevěře tím, že jí vlastní muž zanedbává a neuspokojuje, nebyla potrestána, ale byl jí přidělen úřední milenec. Za toho musel platit manžel poplatky a milenec pochopitelně odvádět daně, neboť se jednalo o práci – DZBS I.
- Trest ukamenováním byl změněn na časově daný pobyt v tzv. „výherních sudech“ (sem ovšem patřily i jiné skupiny žen, které byly k tomuto alternativnímu trestu odsouzeny). K výherním sudům se ještě vrátíme.
- Pokud oklamaný manžel nepřijal ženu po odpykání trestu zpět, mohl se jí za určený poplatek zříci – to byla tehdejší forma rozvodu – a umístit do Sudovy veřejné chýše.
- Na muže se zákon o nevěře nevztahoval, neboť se vždy jednalo o chvilkové omámení a obloudění vilnými ženami – zkrátka a dobře, muži v tom byli nevinně.
- Za nevěru u mužů se rovněž nemohla počítat návštěva herny s výherními sudy nebo veřejné chýše, neboť zde se za tyto služby platilo.


3. ZLETILOST PRO SEX

J.H.: Zákon jasně stanovil hranici, kdy sexuchtivá dívka mohla býti považována za způsobilou. Tato způsobilost byla hodnocena podle velikosti poprsí žadatelky, přičemž měřidlem byla levá ruka vládce. Byly stanoveny čtyři základní míry:
A – NIC DLAŇ
B – PŮL DLAŇ
C – DLAŇ
D – PŘES DLAŇ
Způsobilost byla povolena od míry C – DLAŇ. Ovšem stávalo se, že u některých žen byl věk evidentně pokročilý, ale měly stále NIC nebo PŮL DLAŇ. Proto bylo stanoveno nové pomocné měřítko – MOC CHLUP.


4. PRÁVO PRVNÍ NOCI

J.H.: Toto pravidlo u starých Čechů nebylo.



5. DEFLORAČNÍ DOVOLENÁ

J.H.: Zde zákon umožňoval dívkám zrekapitulovat si první a nové prožitky a svěřit se s nimi svým známým. Dívka nemusela týden pracovat – tzv. Sudova dovolená


6. ZTRÁTA PANICTVÍ

J.H.: Způsobilost mladých mužů byla dána přírodou. Bylo nepsaným pravidlem, že první zkušenost získal adept mužství ve veřejné chýši. Toto pak bouřlivě oslavoval s muži rodu a zpravidla na tuto první zkušenost skládal oslavnou píseň.
Zákonem byla stanovena lhůta ohlašovací povinnosti této skutečnosti do tří dnů od získání mužství.


7. PRÁVA VDOV

J.H.: Vdovy měly právo 2x za úplněk bez hanby obsadit výherní sud. I k této problematice se později vyjádří pan kolega Jiří Haken – to je jeho parketa.



8. PRÁVA VDOVCŮ

J.H.: Vdovci mohli 2x za úplněk zdarma navštívit hernu s výherními sudy. Návštěvu veřejné chýše museli ovšem vždy platit.




N.V.: Tak to byla kostra Zákona o sexu. K tomu je třeba ještě něco dodat.

J.H.: Ovšem, toto téma je rozvleklé. Jak jsem již řekl v úvodu, zatím se zabýváme patriarchátem. Nemáme ještě vše zpracováno, ale již teď můžu říci, že tyto základní zákony byly později doplňovány – ale nikoli pozměňovány! Hlavním důvodem doplňků zákona bylo zavlečení jiných sexuálních praktik, lesbické lásky a posléze i pohlavních chorob ženami sousedních kmenů a otrokyněmi.
K tomu se ale opravdu vrátíme až později.

N.V.: A co ty slavné výherní sudy?

Dr. Jan Haken:
Začnu trochu zeširoka. Dalším ze zákonů boha Suda byl Zákon o loteriích a hernách. Ten máme bohužel pro špatnou čitelnost zápisu zmapován jen v hrubých rysech. Ale každopádně prolínáním Zákona o sexu s loterijním došlo k vynalezení tzv. „výherního sudu“ (mimochodem – je to v podstatě předchůdce dnešních automatů). Podstatou hry bylo kolo štěstí, kde samozřejmě za poplatek hráč vyhrál právo otevřít výherní sud a absolutní povinnost náplň použít. Jak říkal kolega, do těchto sudů byly zavírány ženy nevěrné, líné, hašteřivé apod. – ty byly určeny trestem. Dále vdovy dobrovolnice. Zákon stanovil možnost uzavřít do sudu ženy od způsobilosti DLAŇ neomezeně. Takže výherce musel spoléhat i na štěstí, protože obsah výherního sudu MUSEL pod vysokou pokutou použít. A tady nás zápisy seznamují i s prvními případy sebevražd z hazardu. Jasně vidíme, že i staří Češi měli problémy s gamblerstvím.

Dr. Václav Král:
Ještě bych mohl opravdu velmi krátce něco říci k vývoji výherních sudů.
Sama podstata výherního sudu byla jednoduchá. Alespoň podle nalezených zápisů a zobrazení, protože – ač je to k nevíře – dodnes se nenašel jediný zachovalý exemplář. Přesto se z historických pramenů dovídáme o sudech z ebenového dřeva, ba z nápisů hrobky Ramsese II. víme o několikatunovém výherním sudu z ryzího zlata. Rovněž víme o kombinovaných sudech starých Mayů a Inků, ale i o přenosných jutových řecké námořní pěchoty pod Trójou, nebo skákacím štítových římských legií. Dokonce, to odbočím, ze známých římských nápisů na skalách u Dunaje, kde byli Římané zastaveni Dáky za vydatné pomoci českých žoldnéřů, se dovídáme, že – cituji: „Mnohý legionář žloutl závistí při spatření českých sudů“.
Takový základní prapůvodní sud byl jednoduchý. Uvnitř byl zpočátku opatřen obyčejným sedátkem s trnoží. Postupem času bylo sedátko nahrazeno lehátkem, v zimě malé ohniště atd. V zásadě platí, že čím bohatší byla herna, tím luxusněji byl vybaven výherní sud. Později snad vznikaly stálé sudy s pevnými základy, dále – pokud je naše přepsání správné – i patrové. Ale to už je říše dohadů, nechci předbíhat. K sudům se samozřejmě vrátíme.






























Kapitola IV.


Počasí se totálně zkazilo. Venku přestalo pršet a začalo lejt, tak jsme se přesunuli sakum prásk do místností, které nám laskavě uvolnil Karel – pardon, chci říci místní starosta. Jen jsme se uhnízdili, objevila se delegace tří bojovně se tvářících Amazonek. Taktně jsem se pro jistotu schoval, ale věty typu „Taky by ses mohl ukázat doma, ani nevíš, jak ti děti rostou“ nebo „Na kontě zas není ani koruna“ ke mně dolehly i přes troje dveře.
Byl jsem povýšen na třídiče listin a nočního hlídače, a opuštěn. Ještě že tu nebyla ta čtvrtá, to mě docela hřálo. Do té doby, než jsem jí já blb zavolal. Myslím, že teď už bude k mým nabídkám hluchá jak pařez. A tak jsem listoval a hlídal, hlídal a třídil.
Vrátili se za tři dny. Zajímavé bylo, že každý jeden z nich mi vždy o samotě řekl: „Příteli, ženská je věda, to je pocukrovaná tlačenka s mákem“. „Já bych radši…“ – „Hele, po večeři.“
„No, tak co máš?“ padl konečně očekávaný dotaz po klasické trojkombinaci. „Ať koukám, jak koukám, nikde nevidím trestní zákoník. Zajímalo by mne, jak vypadala jejich basa, jak se trestalo a tak dále.“
„Jak tak koukám, moc pečlivě nečteš“ – děl na to Dr. Venca, „a mimoto pořád nechápeš genialitu starých Čechů. Proč by zbytečně vyhazovali peníze a stavěli kriminály, natož aby vykrmovali vězně, platili hlídače a já nevím co ještě. Sice pár trestů v záloze měli, jak vidíš, ale jinak pouze a především užívali alternativní tresty. Ty jsou obsaženy v ostatních zákonech. Když to nepomohlo, šoupli delikventa rovnou do otroctví. A staral se o něj majitel. Co na to koukáš jak sůva z pětivaječných těstovin, tady máš jeden z příkladů.“

A tak se svět dovídá jak a kde vlastně vznikli první hasiči.






Převzato z „Neklidný venkov“

HASIČSKÉ A ZÁCHRANNÉ SBORY
Další z významných vynálezů starých Čechů


O jednom z mnoha vynálezů lidské společnosti, za který vděčíme starým Čechům, hovoříme s vědci z KOČ.
Jak tedy vlastně hasiči vznikli?

Jan Haken: Jak se dovídáme z dalších přečtených „dlabanců“, první hasičské družstvo vzniklo vlastně za trest. Ano, slyšíte správně – i zde byl alternativní trest pro něco dobrý a hlavně mnoho ušetřil a v podstatě šetří dodnes. Ale vezměme to po pořádku. Jak víme, používala se u starých Čechů oblíbená medovina. Jednak pro lékařské účely, ale i k přímé konzumaci (později se vařilo i pivo). Ovšem na medovinu se vztahoval velmi přísný přídělový systém a ze zcela jasných důvodů byla výroba přísně regulovaná, a to jen v oficiálních výrobnách. Bohužel, i v řadách starých Čechů se našli řekněme konzumenti nespokojení s přídělem, jejichž nezřízený organismus požadoval stále větší dávky. Těmto vlastně prvním alkoholikům se všeobecně přezdívalo „PÍČI“. Aby ukojili své narůstající požadavky, začali potajmu vařit a pálit různé truňky a dryjáky a zcela zákonitě začaly vznikat první požáry.
Tady jen na moment odbočím.
Legálně vyráběná poživatina byla velmi kvalitní, samozřejmě hořlavá, a tak platila přísná pravidla při jejím skladování a manipulaci s ní. Ovšem nedbalci jsou vždy a všude a při liknavém zacházení se stávalo, že někdy sud vybuchl nebo začal hořet unikající mok. O tom měli možnost se přesvědčit staří Řekové, když při vzájemném zápolení s českými reky pod Olympem začal jeden ze sudů připravených k následné oslavě hořet. Tento nádherný modrý, téměř věčný plamínek hořící laskominy natolik uchvátil staré Řeky, že při každých dalších hrách pod Olympem zapalovali podobné ohně. No, a olympijský oheň byl na světě!
No, to jen tak mimochodem.
Po způsobení řady menších, ale i většího požáru, sáhla kmenová rada k rázným opatřením, jak jinak, než pomocí zákonů boha Suda. A protože přednost měly alternativní tresty, byli naši „PÍČI“ odsouzeni na určitý čas do služby proti ohni. Tato služba měla souběžně i charakter protialkoholního léčení, neboť ve službě nesměli požít ani tu pověstnou kapku. Jen voda, samá voda, všude voda.
Teď bych dal slovo kolegovi Královi, to je odborník na hasiče. Mě je z tý vody šoufl. Pavlo, jeden Fernet!

Dr. Václav Král: Moment, ještě polknu - tak můžeme pokračovat.
Skončili jste u skupiny „trestanců“, že? Aby byli vůbec něco platní, musela zákonitě vzniknout pravidla. Nejenom požáry nezpůsobovat, ale jim předcházet nebo je likvidovat. Tak vznikl další vynález – HASIČSKÝ SMYK.
Už první zásah při požáru staré Čechy nadchl. A když davy čumilů a zevlounů viděly naše potrestané poprvé v akci, začal dav spontánně skandovat: „HAS PÍČI, HAS PÍČI!“ – a bylo tu první pojmenování nové profese – HASPIČI. Postupem času se název upravoval a komolil, až se ustálil na konečném HASIČI. Některým napravený haspičům se tato služba zalíbila natolik, že se stali profesionálními. Aby se ovšem první profesionální jednotka neflákala, plnila samozřejmě kromě hašení i prevenci – máme tu první preventivní prohlídky a kontroly. Opět se potvrdilo staročeské úsloví UDĚLAT KOZLA ZAHRADNÍKEM. Rapidně ubylo ilegálních paličů, protože jejich bývalí kolegové znali dobře všechny jejich fígle.
„Ohňová nařízení“ boha Suda se dál zdokonalovala a začala vedle profesionálních hasičů vznikat nová polodobrovolná družstva. Každý majitel více jak tří chýší musel na své náklady držet vlastní hasící smyk s posádkou. Profesionálové byli tak k drobnějším požárům v soukromém sektoru povoláváni pouze když domácí družstvo oheň evidentně nezvládalo. Zdokonalovala se spolupráce a ohlašování ohňového nebezpečí. Původní kouřové signály se ukázaly nevěrohodné, a tím i nevhodné, byly tedy nahrazeny akustickými. A tak dále. Prosím, pane kolego…

Dr. Jiří Haken: Takovým zářným a bohužel smutným příkladem dokonalé protipožární taktiky byl požár Alexandrijské knihovny. Přestože čeští odborníci navrhovali správci knihovny rázné změny i materiální a odbornou pomoc, zůstal tento úředník u římského způsobu ochrany, podle starých Čechů absolutně nedostatečného, což se – jak historie ukázala – krutě vymstilo. Jak jsme zjistili, tyto obrovské škody a kulturní katastrofu způsobila prachobyčejná žárlivost egyptského správce. Ten totiž podezříval svou manželku z důvěrných pletich s jedním z českých vladyků a zarputile odmítal vše, co jen na hony zavánělo češstvím. Přestože byli Češi odmítnuti, vyhověli prosbám prchajících prostých obyvatel a vyrazili na pomoc hořící chudinské čtvrti, kterou také uhasili. Na záchranu knihovny však již bylo pozdě.
Jak si můžeme přečíst na dochovaných svitcích v egyptském Luxoru – „pohled na mohutné bojovníky s ohněm s podivnými, jim neznámými povozy, které tvořily pulzující řetěz až k vodě, naplnil srdce ubohých Alexandriňanů štěstím“.
A jak jinak, český způsob protipožární technologie začala přebírat veškerá vyspělá kultura světa. Zde navíc zaznamenáváme na nástěnných kresbách první kolosmyky – požární smyky opatřené vzadu malými válečky. Jednalo se převážně o mobilní cisterny, kterými staří Češi dopravovali vodu hasičským smykům.




































Kapitola V.




Začíná se rapidně ochlazovat, a tak jsme se snažili urychlit práce jak to šlo. Znamenalo to omezení oddychových návštěv korpulentní hostinské a její vyhlášené kuchyně, ale jak říkala moje babička, nedalo se halt nic dělat. Očistit kůru, dílem ofotit, dílem překreslit či opsat a založit. Nad některými zvlášť zajímavými nápisy jsme večer diskutovali, pokud se tak dá nazvat drkotání zubama a mžourání očima od kouře z mokrýho dřeva. Jinak šlo vše do beden a další zpracovávání bylo ponecháno na laskavě zapůjčenou teplou pracovnu. U jedné opravdu velmi zajímavé okolnosti (později jich bylo podstatně víc) jsem si občas odskočil, pokud se tak dá nazvat drápání do kamenitého zarostlého kopce, do druhé knihovny. Tou okolností byla velmi zajímavá perioda, která se pravidelně opakovala každých plus mínus 500 let od roku mínus nevím dodnes. Přesnější, byť jen zatím velmi stručné poznatky jsem si dovolil konzultovat s doktory. Moje kniha odměn (které musím pochopitelně zaplatit) se tím rozrostla o další dvě lahvinky, ale pevně věřím, že se šéf okotí.
Takže s laskavým svolením vědců z KOČ opravdu zatím ve zkratce od roku nula plus mínus 80 let.


Rok O - objevení se Čechů na středoasijském kontinentu

Rok 500 - příchod starých Čechů do země zaslíbené – období klidných 500ti let života podle zákonů boha Suda

Rok 1000 - rozdělení Čechů na pravověrné a křesťany – naučení Čechů vlastnostem, které dosud neznali: závist, boj o moc, bratrovražedné války, paktování s Germány, postupný přechod pravověrných Čechů do ilegality

Rok 1500 - dosud poslední pokus obnovení uctívání boha Suda a jeho zákonů. Zatím poslední vzpoura staročeských kněží proti křesťanům

Rok 2000 - zde je zatím plno otázek
- je situace na spadnutí?
- blíží se nová revoluce a návrat k zákonům starých Čechů?
- prosadí se Staročeši proto Novočechům?
- ovládla germanizace Čechy natolik, že již neumí sami uvažovat?
- vzpomenou si ostatní národy, co dobrého pro ně staří Češi udělali při své pouti do země zaslíbené?


Budoucnost ukáže, zda se perioda bude opakovat a pokračovat.













Fernet a suché dřevo došlo, konečně byl dán povel k organizovanému přesunu do teplých pozic. Kolikrát půjdeme s plnými krosnami do údolí si netroufnu počítat. Ó, jak se těším na fantastickou kuchyni a teplo!














Kapitola VI.




Dnes přišla oficiální pozvánka z Ameriky. K tomu i výtisk NEW HISTORIC – EUROPA. Už se o nás ví i dál než v Praze. Co k tomu říci. Hospodská postrčila kalendář, byl řízek a i víno, na které jsem už ani neměl chuť. Jako obloha kyselé obličeje místních štamgastů – ryze česká nálada. Dokonce i šéf začal projevovat iniciativu, byl i celých pět minut jako mílius, opravdu chyběl jen ten stromeček.
Protože všechno platilo zahraničí a nebyly skoro žádné problémy, tak jsme vyrazili.




Prof. Dr. Jerry Dopivisz
Státní universita Carolina
SOUTH CAROLINA – USA

KOCZ – OHRAZENICE
262 23 Jince
SUDr. Král Václav
SUDr. Haken Jan
SUDr. Haken Jiří
Vážení kolegové

S.U.Carolina si Vás dovoluje přizvat na expedici
„ALJAŠKA – CZECH 2000“

Záměr expedice:
Definitivní prokázání pobytu a vlivu slovanských kmenů – konkrétně Čechů na americkém kontinentu v letech 1500 př.n.l. – 300 n.l.

Veškeré doklady a pracovní literatura včetně oficiálního pozvání, potvrzení o platbě pobytu americkou stranou a víz je k dispozici u kulturního atašé Velvyslanectví USA v Praze.

S úctou a pozdravem „Bůh Sud“
Dr. J. Dopivisz

Převzato z NEWS HISTORIC – EUROPA

Způsobí expedice Aljaška 2000 – Czech revoluci v historickém světě?
Sudetoněmečtí historici drží protestní hladovku.
Budou muset historici přepisovat dějiny?
Jaké hypotézy předložili vědci z S.U. Carolina a chce je s pomocí českých vědců prokázat?


Prof. Dr. Jerry Dopivisz – státní universita SOUTH CAROLINA:

Hypotéza, že v dávných dobách pobývaly slovanské kmeny, byla prokázána již dříve. Nebylo však jisté, který z kmenů to přesně byl. Díky zjištění českých vědců z KOCZ, že staří Čechové byli leváci a na přesuny materiálu používali tzv. „SMYKY“, je jasné, že oním slovanským kmenem na americkém kontinentě byli právě Češi.



INDICIE K HYPOTÉZE

1. Ve věčně zmrzlé půdě na Aljašce byly nalezeny stopy, z nich levá byla hlubší. Stopy byly po obou stranách orámovány rovnoběžnými rýhami. Nyní je víc než zřejmé, že tudy prošli staří Čechové se svými osobními sudy na levém rameni a táhnoucí smyky.
2. Všechny stopy směřují ven na západ z kontinentu do Beringovy úžiny a datují se v rozmezí 500 let př.n.l. až 300 n.l. Je zřejmé, že v tomto období opustily české kmeny Ameriku.
3. Vliv staré české kultury a náboženství je dodnes přetrvávající – např. na území USA ho vidíme v poněkud poangličtěném názvu některých států. Jedná se o SOUTH DAKOTA a SOUTH CAROLINA. Je zřejmé, že se tyto státy samozřejmě původně nazývaly SUD DAKOTA resp. KAROLÍNA.



Převzato z NEWS HISTORIC – EUROPA



* Beringova úžina je vlastně Sudova.
* Je biblický příběh Mojžíše, Židů a Suchého moře pouze opis starých českých kronik a cestopisů?
* Jaká další svědectví vydají nalezené hroby pravděpodobně českého kněze a jeho rodiny, kteří evidentně zmrzli?
* Jaké tajemství skrývá osamocený hrob českého válečníka s podivnými zbraněmi?
* Kdo byl vlastně vládce Šižhoj, o kterém se píše na dřevěných tabulkách nalezených u zmrzlého kněze?
* Kdo byl vladyka Čatka?
* Vedoucí expedice Aljaška Czech – 2000 prof. Dopivicz lakonicky odpovídá:

NEDĚLEJME PŘEDČASNÉ ZÁVĚRY
– ZATÍM NO COMENT.



















Kapitola VII.




Vrátili jsme se akorát. Z rozžhavených mexických plání, kde jsme nakonec ukončili první expedici, do přijatelných květnových dní u nás. Jak já se těšil na klobásu a pivo! Aklimatizace na Fernet a změnu času proběhla velmi dobře, anžto jsme museli do „knihovny“ a hledat. Záhad se vyrojilo obstojně, hypotéz ještě víc. Rodinná zázemí se posunula z bodu mrazu o pár stupňů nahoru díky prof. Dopiviszovi, který za našimi zády pozval rodiny pánů doktorů na dovolenou. Pochopitelně vyšťoural existenci té dámy, co je hluchá k mým nabídkám k sňatku (i když se jí teď sluch pomalu vrací).
Protože náklad novin začal klesat, a tím úměrně klesal i zbytek vlasů na šéfově hlavě, ale i dotace výzkumu, bylo záhodno začít s dalším publikováním.
Tak tedy s chutí do toho!




























Převzato z „Neklidný venkov“
resp. z NEWS HISTORIC



* Beringova úžina je vlastně Sudova.
* Je biblický příběh Židů, Mojžíše a Suchého moře pouze opis starých českých cestopisů?


N.V. Pane doktore, kolik šprochu je na těch bombastických titulcích?

J.H. Jedním z mnoha dosud přečtených zápisů z brdských archivů je cestopis o odchodu Čechů z Aljašky. Problémem bylo, že úvodní část cestopisu byla předlabána (patrně vliv křesťanské cenzury) a teprve složitými metodami správně rozluštěna. Samozřejmě nám pomohl nález zmrzlých destiček s tímto cestopisem – vlastně pouhými fragmenty, ale to nám stačilo. Abychom to neprotahovali, podle původních zápisů byla cesta z Aljašky vlastně útěkem. Celý tento exodus je datován okolo roku mínus 500 př.n.l. za vlády vládce Šižmoje. V této době opustily české rody pohostinné Maye a přes planinu Nazca táhli dál na sever kontinentu. Zajímavou skutečností je, že obvykle se Češi v nových krajích zdržovali delší dobu, ale územími Indiánů a později i Eskymáků procházeli jakoby bez zastávky. Příčinou – tedy hlavní příčinou – byl průzkumný předvoj starých Čechů vedený vladykou Čatkou. Tento předvoj obvykle rekrutovaný ze zkušených bojovníků trpěl akutním nedostatkem žen. A tak stále nadržený vladyka Čatka se svou družinou se stal postrachem týpí a později i iglú v celém okolí ležení Čechů. Když po čase eskymácké ženy začaly odmítat své muže, došla Eskymákům trpělivost. Podlými intrikami dosáhli spojenectví s podobně postiženými Indiány a Čechy napadli. Ti chca-nechca museli uznat své pozice za neudržitelné a dali se na ústup na severozápad do jiných krajů. Provinivší se předvoj byl postaven před soud vládce Šižmoje. Ten vyřkl ortel – „Jdětež dál suchou nohou do míst slunce odpočinku a cestu bratřím svým značte.“ A tak pod opětným vedením teď už moderně řečeno trestná rota vyrazila na západ. Za husté mlhy a sněžení opustili Čechové břehy Aljašky a šli suchou nohou neznámo kam. A tak stále více se ozývalo mlhou volání – Kam Čatko, kam? Tam – odpovídal vladyka a šel neustále vpřed - vyzývaje boha Suda o slitování. Ten vyslyšel přání jeho a ostatních Čechů a ti dorazili na novou pevninu suchou nohou. Vojska Indiánů a Eskymáků se zalekla cesty do neznáma a navíc po proboření se do chladných vln couvla. Poslední z Čechů dorazivší do nového ležení ještě setrvačně volal: Kam – Čatko?
A tak to zůstalo – pojmenování nové země bylo na světě. KAMČATKA.

V.K. Odtud v poklusu směřovali k jihozápadu do zakarpatských stepí, kam dospěli kolem roku O. Zde vlastně nastalo takové shromaždiště slovanských kmenů pod metodickým vedením starých Čechů. Samozřejmě vliv české kultury na asijský kontinent byl obrovský. Parabolický způsob pochodu směr JIH – SEVER – ZÁPAD umožnil poznat celou Asii.

Ji.H. Už jenom název státnosti – GOSUDARSTVO svědčí o vlivu starých Čechů v severní Asii.

























Převzato z NEWS HISTORIC



· Tajemství hrobu českého bojovníka odhaleno?
· Byly tajemné zbraně vlastně české sportovní náčiní?
· Stáli staří Čechové u zrodu zimních sportů?
· Nejnovější výzkumy potvrzují, že ANO!























Převzato z „Neklidný venkov“


Dalším z mnoha objevů českých vědců na expedici Aljaška Czech – 2000 je bezesporu unikátní nález tzv. PIDISMYKŮ se složitými úchyty na nohy. Tyto předchůdci lyží byly nalezeny ve věčně zmrzlé půdě na Aljašce upnuté na zbytcích kostry českého válečníka.
Bližší nám objasnilo další posezení u kávy s Dr. Janem Hakenem na téma „Zimní sporty a staří Češi“.

N.V. Pane doktore, není to poněkud přitažené za vlasy?

J.H. Kdepak, to je nádherně učesaná pěšinka. Sice původní předpoklad amerických kolegů, že se jedná o záhadné zbraně, nás zaskočil, ale jen na chvíli. Že o zbraně nejde, to bylo do očí bijící. Ty zvláštní úchyty na nohy a celá konstrukce – to by museli bojovat nohama. A na sněhu? Blbost na entou, že jo? Pardon, nechci urazit kolegy, samozřejmě. Jak jsme již poznali, v době velkého pochodu předsunuté hlídky, nemaje vlastní zdroj, obšťastňovali eskymácké ženy. Většinou museli potom Češi prchat před zuřivými žárlivými Eskymáky (viz. nález bojovníka, který to odskákal). Protože pohyb ve sněhu byl obtížný a i se sněžnicemi pomalý, došlo zcela zákonitě k vynálezu pidismyků pro jednotlivce. Pohyb bojovníků se zrychlil a skupiny ochránců kolony byly mobilnější. To by ale nebyli Češi, aby – jak dříve řečeno – této schopnosti nevyužili i jinak.
Mimochodem, všimli jste si, že původní staročeské pojmenování pidismyky se za staletí zkomolilo na pouhé „ski“?
Protože jízda na pidismyku byla nelehká, musela se trénovat. A soutěživost a hravost starých Čechů byla více než známá, vždy se soutěžilo o něco. A pochopitelně pod patronací boha Suda – a máme tady zimní Sudovy hry – soutěže složené z několika disciplín. Kromě klasických disciplín (jako běh, skoky, slalom, biatlon) zaniklo a nyní se znovu objevuje krasolyžování, smykotlon (jízda s bojovými smyky), štafetosmyk a biatlon-combi (jízda na lyžích a střelba z luku a navíc z praku). Vždyť i jízda na saních či bobech jen kopíruje staré české sporty.








































Kapitola VIII.



Trojité vidění a miliardy kovaříků dobývajících se z mé hlavy ven začíná pomalu mizet. Předevčírem jsme se loučili se SUDr. Králem, který odjíždí do Caroliny přednášet na Státní universitu a zároveň vytvořit nový speciální tým, který má na amerických kontinentech pokračovat v naší práci. Známé likérce v Plzni jsme minimálně zdvojnásobili základní jmění.
Dnes přivedl Dr. Jan Haken mezi nás svého syna Tomáše, který má Dr. Krále zatím nahradit.
Že se mladý stal obětí zákona boha Suda o alternativních trestech, mě napadlo při vyhýbavých odpovědích otce, který huhlal něco o přerůstání přes hlavu, a „ať je pacholek aspoň trochu po mně“. No, podle toho, jak do Tomáše spadly tři fernety, není vidět moc rozdílů.
Protože šéf, který se samozřejmě rozlučky zúčastnil, zatím nebere telefon, mám klid.
Hlavně aby mu, až ho zvedne, vydrželo to jeho „vy jste mí kluci zlatí!“ Podle výplatní pásky nejsem ani olověný.
Zároveň s Dr. Králem se s námi loučila hostinská Pavla, ona typická představitelka správných proporcí, o kterých jeden z pánů doktorů říká s oblibou: „pořádná prdel, základ rodinného štěstí“.
Sbaleno máme, ale naše žíly přeplněné čistou krví odmítají tělo rozpohybovat.
No dobře, dáme jednoho a jde se.









Převzato z „Neklidný venkov“



STAŘÍ ČECHOVÉ a DIVADLO



Díky brdským dlabancům zjišťujeme, že nade vší pochybnost mají staří Čechové další primát. Vznik divadelních představení všeho druhu. Svět může opět žasnout nad dokonalostí zákonů boha Suda a starých Čechů. Právě v oněch zákonech má svůj původ rčení „NEZNALOST ZÁKONA NEOMLOUVÁ!“
Mimochodem, toto rčení je na prvním místě Dvacatera boha Suda.
A právě ono bylo prapůvodem vzniku divadla.
Divadlo vzniklo z veřejných zasedání rady starších, soudních přelíčení či jiných shromáždění v centru českého společenství.
Jakou spojitost mají zasedání s divadlem?



Čtěte další exkluzivní rozhovor s českými vědci.

Čtěte „Neklidný venkov“!


Dr. J.V. Hakrál








Převzato z „Neklidný venkov“


· Dlabance z brdských pralesů vydávají další svědectví o genialitě starých Čechů
· Staří Čechové u kolébky světové kultury
· Objeveny nejstarší scénáře na světě
· Slovo DIVADLO ryze českého původu


Čtěte „Neklidný venkov“!



Neklidný venkov: Pane doktore, co jste z dalších dlabanců vyčetli nového?

SUDr. Haken Jan: Víte, pane redaktore, je nad slunce jasnější, že divadlo jako takové vzniklo z veřejných zasedání rady starších, z jednání soudního dvora a dalších institucí v centru českého společenství. U starých Čechů byla jakákoliv zasedání, dalo by se říci státních orgánů, absolutně povinná pro veškerou populaci. Zákony boha Suda platily pro všechny bez výjimky stejně a tak přítomní, moderně řečeno diváci, měli právo kontrolovat jejich absolutní dodržování.

SUDr. Haken Jiří: A protože zákony, jak řekl pan kolega, platily pro všechny, bylo nutno s každým takovým zasedáním seznámit všechny – moderně řečeno – občany českého společenství hlásícími se k zákonům boha Suda. U starých Čechů v podstatě neexistovala věta – „já nevěděl, já netušil…“ Prostě neznalost zákonů a jejich praktického využití neomlouvala.




Dr. Haken Jan: No, a proto byl z každého zasedání pořízen doslovný zápis včetně „šklebů, posunků a pohybů“, a skupiny zvláštních poslů – dnes by se řeklo mluvčích – musela podle těchto „scénářů“ do sebemenšího detailu tato zasedání předvádět i těm nejvzdálenějším skupinám občanů českého společenství, které bylo rozeseto po celém světě. A tak Čechové při své pouti do země zaslíbené prakticky po celé planetě zanechávali v myslích ostatních domorodých kmenů vzpomínky na tato první divadla. Tyto kmeny se později snažily tuto činnost kopírovat, ovšem s texty vymyšlenými a mnohdy nic neříkajícími.
Je zcela logické, že těchto souborů „mluvčích“ vznikla celá řada. Někdy takovýto soubor objížděl po celém světě od Čechů k Čechům i desítky let. Proto byli za těmito vzdálenými soubory posíláni spěšní poslové s dalšími „scénáři“, a tak měla každá skupina v repertoáru i několik představení.

Dr. Haken Jiří: Společenské hry a později komedie vznikaly ze zasedání rad starších a později parlamentů, a ze soudních přelíčení vznikly tragédie. Pozoruhodné je, že v nich hlavní roli hrávaly ženy, což u divadel jiných národů až do středověku nebylo myslitelné.
Oblíbeným zpestřením a hlavně i tahákem bylo na závěr produkce povinné veřejné uznávání mladých dívek za sexu způsobilé. Povinně veřejné proto, aby se nikdo nevymlouval, že „já nevěděl, já netušil…“
Samozřejmě se tyto závěry her ve vzdálenějších oblastech upravovaly na místní podmínky a vždy byly uznávány dívky místní. Proto herec představující vládce musel mít stejnou plochu levé dlaně a výsadní povolení – glejt – samotného vládce. Později byl do této role obsazován jmenovaný „státní úředník“ s předepsanou pravomocí udělovat certifikát způsobilosti. Bohužel, zde se setkáváme s prvními případy věci starým Čechům dosud neznámé: s korupcí. Tato povahová vlastnost jiných kmenů byla naštěstí ihned v zárodku zlikvidována – jak jinak, než alternativními tresty.
Navíc, a to je rovněž zajímavé, musel každý soubor po návratu do centra každou hru přehrát před komisí dozorců, která posoudila, zda nedošlo k odchylkám od původního textu.

NV: Ale to zavání byrokracií, nezdá se vám?

JH: Zdaleka ne. „Důvěřuj ale prověřuj“ – říká druhé z Dvacatera boha Suda. Víte, z nalezených scénářů je patrné, že jsou opět silně nadčasové. Po důkladném přepisu by tyto „hry“ jistě zaplnily hlediště k prasknutí. A nejen u nás.

NV: A co to divadlo, pane doktore?

JH: Vy jste nedočkavý jak prvnička, redaktore. Už k tomu směřuju.
Díky poslednímu jednání se ustálilo i pojmenování celého představení. Toto jednání bylo vždy v programu označeno DĚVA-DLAŇ. Ve velké části společenství se děvám říkalo DIVA, což bylo zkráceně „dívka“. Prodloužené DĚVA mělo a má trochu jiný význam. Tak vzniklo DIVA-DLAŇ. Postupem času se z hovorového slangu vytratilo „ň“. Kolega Král ve své teorii tvrdí, že ono „ň“ zmizelo proto, že skutečně mnohdy sexuchtivé dívky při kontrole neměly ani to pověstné „ň“, a tím bylo dopředu vypuštěno zklamání přítomných mužů.
No, a to jsme už u DIVA-DLA, kteréžto dvousloví bylo spojeno v jedno slovo. Později „divadlo“ - v jednotném čísle – je ryze staročeské slovo.

NV: Páni doktoři, děkuji za rozhovor.


J.V. Hakrál


















Kapitola IX.

S novým jarem přišla i nová hostinská – úplně odporující teorii jednoho z pánů doktorů o rodinném štěstí.
Zuzanka je malé, blonďaté a hubené stvoření s culíkama nad modrýma očima. To je jediná změna v našem útočišti. Ostatní zůstalo po staru. Hlavní je, že byla náležitě poučena o „těch čtyrech“.
Je pravda, že jsme všichni prodělali částečné protialkoholní léčení spojené s pravidelným mytím a různorodou stravou. Měli jsme zimní pauzu.
Na můj dotaz o přesčasech odvětil šéf něco o dobře placených turistech a voprsklých skautících. A tak na rozdíl od mých rodinami uchvácených kolegů jsem měsíc v redakci plodil výlevy kdo s kým a kde a za kolik a proč.
Základní tábor se začal plnit potřebným materiálem, my klobásama a fernetem, jen Zuzanka po nás striktně vyžadovala přesné termíny, kdy jako ji hodláme zas přijít vychlastat, anžto místní pak tři dny řvou, že na ně nezbylo.
A tak hore do hory chlapci a makat.
Jo, bacha – dostal jsem auto!













Převzato z „Neklidný venkov“

Perfektně fungující ekonomika – základ každého společenského uskupení – navíc ošetřena dokonalými zákony boha Suda, to byla u starých Čechů samozřejmost. Mnohé národy, které ji zpočátku kopírovaly, doplatily na neznalost českých zákonů, vliv rozrůstajícího se materialismu, třídního kastování a dalších negativních jevů.
Geniální systém hospodaření se u nich zhroutil pod lavinou nebezpečných jevů – starým Čechům absolutně neznámých – jako je závist, korupce, chamtivost atd.
Mistrně zvládnutý systém tzv. „SUDOVIZACE“, v podstatě zbavení se nevýhodných „státních firem“ v době, kdy se u nás Šárkou proháněly tlupy lovců mamutů, dodnes nikdo nedokázal znovurealizovat.
Kdyby se celosvětově státní orgány řídily přísnými pravidly starých Čechů, vzkvétalo by světové hospodářství jak rajská zahrada. Dokonalý ekonomický koloběh starých Čechů se dá nainstalovat jen když jsou přijata i dokonalá pravidla bez vedlejších zájmů.


Příště:

STAŘÍ ČECHOVÉ a PRIVATIZACE
Další exkluzivní rozhovor z brdských pralesů




Čtěte „Neklidný venkov“


J.V. Hakrál






Na můj dotaz, o kom je řeč, když Dr. Jiří prohlásil, že „je blbej jak štoudev“, mi bylo nekompromisně přistrčeno zrcátko se slovy: „jak patrona slepej snad nejsi!“
Pravda je taková, že opisování dlabanců mi sice šlo, ale absolutně jsem nechápal jejich smysl. Mladý Tomáš na tom nebyl o nic líp, ale výraz „štoudve“ v obličeji dovedl dobře maskovat. Ač jsem se snažil jako blázen pochopit co mi vysvětlují, byl jsem opět přirovnán k sůvě v pětivaječných těstovinách. A když se ozvalo „dobře, tak potřetí“, vzpomněl jsem si na lstivého Odyssea a řekl, že mi dopsala tužka a vybily se baterky v diktafonu.
Přestože tu nebyla ta varující bába z Tróje, mou lest prokoukli hned se slovy - „Dobře, balíme a jde se domů.“
Sakra, a Zuzanku jsme pochopitelně nevarovali.























Převzato z „Neklidný venkov“



STAŘÍ ČECHOVÉ a PRIVATIZACE


· Dokonalá ekonomika starých Čechů
· Podpora zisků podporovala daně
· Dokonalý ekonomický koloběh dotvářel dokonalou civilizaci
· Šedá ekonomika – u starých Čechů pojem neznámý


Z brdských pralesů pouze pro „Neklidný venkov“!


NV: Pane doktore, dá se vůbec mluvit o nějaké ekonomice v době před tisíci lety?

SUDr. Jan Haken: O ekonomice, milý redaktore, u starých Čechů se pochopitelně mluvit dá a navíc pouze v superlativech. Základ této ekonomiky tvořily pochopitelně zákony boha Suda o daních a některé další. Tím je jasné, že již v době předkamenné tu byla civilizace s perfektně působícím systémem MÁ DÁTI – DAL.
U starých Čechů, kde perfektně fungovaly předchůdci dnešních finančních úřadů (pro tupouny „berňáků“), byl ekonomický koloběh absolutně perfektní. Víte, staří Čechové si velmi záhy uvědomili, že jakýkoliv „státní podnik“, který - byť pod sebelepším úředníkem – nevynášel tolik, aby byl pro společnost výhodný, musí být (po našem) zprivatizován. Tím se zbavili nevydělávající a tím nevýhodné „firmy“, kterou zdarma převedli do „soukromého“ sektoru – na člena vládnoucího rodu na příslušném hradišti.

NV: No a co to obnášelo v praxi, pane doktore?

Jiří Haken: No co, ten vladyka musel odevzdávat předepsané daně a finanční koloběh se znovu rozběhl. Koukám, že tady se koloběh zastavil - synovče, běž zapůsobit svým šarmem na hospodskou. Kde jsem skončil…, popsaný je příklad z hradiště Jesenice (dnešní Rakousko-Slovinské pomezí – pozn.aut.). Tehdy si vedoucí úředník – provozovatel veřejné chýše s hernou stěžoval na nezájem mužů o výherní sudy s odůvodněním, že jedna vdova, majíc nárok na obsazení sudu, způsobila nebývale sebevražd a tím klesající návštěvnost herny na minimum. S návštěvností pochopitelně klesly tržby. Nevýhodná chýše byla zasudována – chcete-li zprivatizována, a majitel, ač nerad, musel vdovu obhospodařit sám.
Provoz chýše se poté obnovil ke spokojenosti berního vladyky.
Podobně na tom byly i jiné provozovny.

Jan Haken: Někdy privatizační komise, byť podle zákona, ale přece jen škodolibě, předala skomírající provozovnu „Na věky věkův darem“. Pozor: pod přímým dohledem centra – „státních úředníků“, nebo chcete-li „státních podniků“ zůstali výrobci medoviny, posléze dalších nápojů (piva v Egyptě a Mezopotámii, vína v Řecku a lavorovice u východních sousedů). Výroba alkoholu byla přísně sledovaná, neboť tento byl na příděl.
Dále to byly špitály včetně šamanů a berní úřady. Další výrobou pod přísným státním dohledem byla výroba zbraní, o které byl všude, kudy Čechové prošli, obrovský zájem.
Zkrátka a dobře, privatizovány byly hlavně „provozy pro státní pokladnu nevýhodné“. Pochopil?

NV: Pochopil zcela skoro jasně, pane doktore. Moment – rád bych trochu odbočil – jak to bylo s alkoholem v hospodách? Co když tam někdo řekl jako tady „Zuzanko, ještě jednou dokola“? Ježíšmarjá, já to myslel obrazně, jako dotaz. No dobře, zpátky to lít nebudeme.

Jan H: Správná objednávka a správný dotaz, redaktore. Víte, ony hospody, jak je známe teď, ani vlastně nebyly. Byly jen veřejné chýše většinou s hernami a tam chodívali staří Češi už nabuzení z domova. Pochopitelně tam chodili za jiným účelem než si ničit játra. Ale i tak pamatovaly zákony boha Suda na případy, kdy trocha medoviny byla třeba. Ono když si například vytáhnete z výherního sudu nějakou starou rašpli (Dobrý den, paní Novotná, ne nic – o vás nemluvíme), tak si musíte nějak zvednou nejen sebevědomí. Pro takové podobné případy si mohl onen nešťastník koupit jednu boží míru m edoviny – ovšem za pěkné peníze.
Jinak se mohly konzumovat lehké lihuprosté nápoje jako třeba bezinkový likérek, malinové či šípkové víno a podobně.

NV: No a co třeba nápoje dělané načerno nebo pančované jako v současných hospodách?

Jiří H: No to si každý provozovatel rychle rozmyslel. Jednak se to poznalo skoro hned, jednak i to pití bylo hlídané. V podstatě každý návštěvník měl svou konzumkartu. Ten kdo pil nad limit, mazal k hasičům a hostinský dělal nosiče vody tamtéž. A utíkaly mu kšefty a kde pak ulít na daně? I mezi otroky bylo dost bývalých hostinských.

Jan H: Vraťme se k privatizaci. Víte, celý privatizační systém navíc neochuzoval „státní pokladnu“ o mzdy úředníků či jak chcete – „státních zaměstnanců“. Čím více výrobních prostředků měli na starost poctivě platící daňoví poplatníci, tím společenství více vzkvétalo. No a na závěr; dnešní moderní systém našich západních sousedů – šedá ekonomika – ani existovat nemohl.

NV: Děkuji za rozhovor, pane doktore, nemohl byste mě založit?