Zpět na seznam

Úvaha na téma "LÁSKA"
14.07.2005

dílo známého autora



Tak konečně mi byly dodány potřebné materiály a konečně je trochu času a tak se dostávám k dalšímu ( věřím že poučnému) pojednání, jehož výchozím bodem je dnes jistá písemná práce. Nabízí se spousta úhlů pohledu (možná časem ještě nějaký využiju), dnes jsem se rozhodla neznevažovat příliš samotné téma LÁSKY ani způsob zpracování tohoto tématu, ale vzít tuto práci jako zdroj informací o pisateli, jeho nitru, motivech a dalších informací.

Nejprve tedy ona zdařilá práce v plném znění:




LÁSKA
(úvaha)

“Nejkrásnější na světě je láska, láska …“, tak těmito slovy začíná jedna ze známých českých písní. Ptám se: “ Co je to vlastně láska“? Začnu přemýšlet.
V myšlenkách otevírám encyklopedický slovník, listuji písmeno L, nalézám slovo láska a dočítám se:“ Láska je psychologický jev, zahrnuje různé stránky lidské osobnosti. Vzhledem ke svému předmětu je láska hlubokým zaujetím pro určitou osobu, ideu, věc“.
Jak bych toto vědecké pojetí vyjádřil stručně svými slovy já? Láska je cit. Známe mnoho podob lásky. Lásku rodičovskou, sourozeneckou, mileneckou, lásku ke zvířatům, k vlasti, lásku ke sportu, hudbě, tanci, ke knihám, k určitému městu či k místu. Lásek je skutečně mnoho. Je to cit, který provází každého z nás po celý život. Od první do poslední vteřiny.
Díky lásce jsme se narodili, nosíme ji v sobě a prožíváme příjemné chvíle. Myslím, že lásku zná úplně každý člověk. Zná ji i ten největší sobec, se kterým se každý z nás ve svém životě někdy potká. Je to člověk sice citově velmi chudý, ale lásku sám k sobě prožívá určitě velikou.
Lásku začneme poznávat již s příchodem na svět. Od prvních vteřin života nás miluje nejen maminka s tatínkem, ale i babičky , dědečkové, tetičky a strýčkové. Milují nás všichni z té rodiny, do které přicházíme. Ač o tom nevíme, lásku těmto lidem umíme od počátku také vracet. Poznáme, kdo do rodiny patří. Nemluvíme, ale své city dáváme najevo křikem. Každé miminko uklidní náruč milující maminky.
Čas běží. V životě každého začnou lásky přibývat. Oblíbíme si své autíčko, stavebnici, panenku, knihu. I okruh lidí, které máme rádi se rozšíří. Ve školce poznáme kamarády, ve škole spolužáky a paní učitelky. Rozšíří se i okruh zájmů, začneme sportovat, chodit do hudební školy, navštěvovat různé zájmové kroužky. Vždy se najde někdo, koho si oblíbíme a máme rádi.
Pak přijde období, ve kterém jsou pocity nejsilnější. Nastane období puberty. V této době ochabují vztahy k rodičům a k rodině vůbec. Na první místa přicházejí kamarádi a především velké city k opačnému pohlaví. Něco tak krásného a čistého, jako je opravdová první láska. Co si každý pod pojmem první láska představí? Dva mladé krásné lidi, kteří mají oči jen pro sebe, nemohou bez sebe být ani chviličku, nevidí a neslyší své okolí. Jeden za druhého by dal život. Láskou se slůvka letmá básní stávají. Snad nejvýstižněji je takový vztah je popsán v tragédii Williama Shakespeara „Romeo a Julie“.“ Někdo takovou pravou lásku potká a vydrží mu po celý život. Jiný svou „velkou“ lásku prožije v životě dokonce několikrát. Podle mne, je takovýto cit nejvyšší formou lásky. Nazýváme ho slovem zamilovanost. Pravou lásku prověří až čas. I v mém okolí žijí manželé, kteří dokonce důchodový věk užívají již několik let, přesto, když jdou kamkoli spolu, drží se za ruce. I oslava výročí svatby s přibývajícími společně prožitými roky nabývají v názvu větší hodnoty – svatba bronzová, stříbrná, zlatá, diamantová.
Člověk lety stárne, období kamarádů a naivních velkých lásek končí. Nastává doba, kdy jsme si svou lásku na celý život už vybrali. S láskou vstupujeme do manželství, budujeme domov a začínáme zakládat rodinu.
Nový druh lásky, nám do této doby nepoznané, přichází s narozením našeho prvního potomka. V každém novopečeném rodiči se v ten okamžik probudí mateřská a otcovská láska. Naše dítě je pro nás vše, hlavní bod vesmíru. Podle mne je to největší a nejkrásnější láska, kterou v životě potkáváme. Cit, který se po zbytek našeho života nikdy nezmění ani neztratí. V době, kdy se v nás probudí rodičovská láska také pochopíme, jak velkou lásku nám dali do té chvíle naši rodiče. Stejnou budeme dávat svým dětem.
Myslím, že v žebříčku hodnot, by měla láska zaujímat jedno z předních míst. V tomto slově je ukryt cit k druhým lidem, pochopení, tolerance. Když se rozhlédnu kolem sebe, jsem přesvědčen, že tomu tak i skutečně. Láska je ústředním tématem mnoha knih, divadelních her, filmů. Bezesporu se téměř vždy objeví i v těch dílech tzv. akčních, westernových, sci-fi, kde by lásku nikdo nečekal. Samostatnou kapitolou ke psaní by bylo téma lásky v písních. Tisíce skladeb nalezlo právě lásku jako hlavní inspiraci k textům. I současný hit muzikály vyprávějí o velké osudové lásce.
Láska má tisíce podob a každý z nás jich pozná skutečně mnoho. Je s námi i v posledních chvílích našeho života. Každého z nás přijdou na poslední cestě vyprovodit ti, kteří nás měli rádi. Přál bych všem, aby potkali jen hodnotné a opravdové lásky.






Co nám o sobě pisatel sděluje?
Respektive, co chce, abychom si mysleli?
Co opravdu říká?
Kdo je to?

Zkusme si vytvořit obrázek neznámého myslitele:

Vzhledem k písni, citované v úvodu je pisatel zřejmě staršího data výroby (dle mých informací je to dílo současného, žijícího autora ). Mladší ročníky by spíše citovaly např. Šárku Vaňkovou a jiné hvězdy…
Pisatel se jeví jako člověk sečtělý, s bohatou fantazií – resp. je jeho cílem takto působit, skutečnost je jiná. Nemusel by v úvodu úvahy oznámit všem, že začíná přemýšlet, kdyby tato duševní činnost byla jakousi samozřejmostí, navíc „v myšlenkách otevírá encyklopedický slovník“, z něhož vzápětí bravurně opisuje. Ne, že by definice byla nějak ohromující, ale v další větě připouští, že to nejsou jeho myšlenky (k těm se teprve chystá)…Lze tedy vydedukovat, že za vlastní produkty intelektových procesů vydává to, co slyšel, četl, odposlouchal, a toto nečiní příliš obratně.
Do popisu vlastních myšlenek se skutečně pouští až po uvedení autoritativního zdroje a dlužno říci, že je to znát. Náhlý obrat ve stylizaci bije do očí, navíc autor pouze vyjmenovává možné objekty citových vazeb. Ostatně tento způsob práce – tedy pouhé vyjmenovávání – se v daném díle opakuje – myšlení tedy není příliš flexibilní, což podporuje úvodní hypotézu o vyšším věku pisatele (nebereme-li v úvahu eventualitu organického poškození mozku a s tím spojenou myšlenkovou stereotypii, např. vlivem nadužívání psychotropních látek včetně alkoholu).
Kromě stylistických nedostatků se v textu – bohužel vyskytují i značné chyby obsahové, které vzhledem k jejich charakteru, vycházejí pravděpodobně ze značné sociální nezralosti pisatele a jeho velmi naivního a idealizovaného pohledu na vlastní život, se sníženou schopností náhledu. V některých částech úvahy zaměňuje naivně lásku za závislost, nebere příliš v potaz jiné motivy jednání a chování (sociální učení, navštěvování zájmových kroužků z donucení rodiči, vzájemné podpírání starších spoluobčanů z důvodů udržení rovnováhy, zlomyslnost…..). Nemohu se ubránit dojmu, že na některých místech by autor nejraději užil úplně jiná slova, vyjadřující spíše fyzické aspekty tématu LÁSKA, tím spíše, že tento aspekt je v díle zcela potlačen (podezřelé u předpokladu, že pisatel je skutečně dospělý muž).

Na druhé straně je třeba ocenit, že bere v úvahu i zdravotně handicapované spoluobčany ( „ nevidí a neslyší“), a že na vhodném místě uvádí trefné příklady (ano, Romeovi a Julii vydržela velká láska skutečně celý život). Rovněž netřeba zpochybňovat část textu, týkající se rodičovství, který má dle mého největší výpovědní hodnotu o autorovi (všimněte si i zde, stejně jako v dalších částech, které evidentně vycházejí z přímých zkušeností odlišné stavby vět a méně šroubovaného celkového výrazu). Zahrnutí tolerance a pochopení do prožívání pozitivních vazeb k ostatním svědčí o jisté zralosti a životních zkušenostech.

Shrňme si tedy získané poznatky:

Neznámý myslitel je muž ve středním věku, sociálně méně obratný až naivní. Je schopen adekvátního emočního prožívání, nicméně může mít problémy s emočními projevy navenek Některé jím popisované aspekty jsou trefné, na druhou stranu jiné až žalostně infantilní. Je to extrovert, společnost lidí potřebuje, i když ne vždy je schopen odhalit motivy jejich jednání (pravděpodobně se těmito motivy ani příliš nezabývá), s rodinou jako výraznější hodnotou.
Jeho myšlenková produkce je méně flexibilní, ale je schopen i překvapivě kvalitních závěrů. Dá se tedy předpokládat, že jeho doménou nebude humanitní zaměření, je to člověk spíše praktický a bude mít blíž k technickým oborům, jeho myšlenkové strategie jsou většinou lehce odhadnutelné, průhledné,což má jisté výhody (když vás pošle do prdele, tak se prostě seberte a běžte do prdele namísto přemýšlení o tom, jak to myslel a co tím chtěl říct). Jako pravděpodobný se jeví občasný konzum alkoholu, což má v jeho věku vliv jak na intelektuální výkony, tak na sociální aspekty.
Zcela vyloučit se nedají poruchy v sexuální sféře ( kastrační strach, erektivní poruchy, nezvyklé, utajované či potlačované sex. tendence, fantazie nebo i projevy…).

Hodnocené dílo vyvolává pocit zadané práce, nikoliv tématu z vlastní invence, jako slohová školní práce je zcela vyhovující, jako diagnostický zdroj dostatečné.


Všem, kteří na základě indicií poznali neznámého myslitele GRATULUJI!!!!!!!!!!!!