Zpět na seznam

Cesta do Vychodniho kralovstvi
07.11.2018

a zpět

V pondeli jsme se osamele rozjeli s Ludou do Vychodniho kralovstvi zvaneho take Keleti Királyság. Pohodova cesta skoncila stastnym nalezenim hotylku v Kaposvaru se sprchou primo na pokoji a s velikym zlatohlavkem na zachode. Nasledna prochazka po meste probihala podle predem domluveneho scenare:
- Zhodnoceni kvality “kolbasz” a tokajskeho vina v Lidlu a nakup plechove Plznicky.
- Zhodnoceni kvality “kolbasz” a tokajskeho vina v Tescu a nakup plechove Plznicky.
- Prohlidka pametihodnosti mesta.
- Hledani restaurace, ktera by nebyla predrazena ani zaplivana a meli by tam nejaky mistni produkt. Podminkou bylo, ze to musi byt rychle, jinak by doslo k nekontrolovane inkontinenci obou poutniku. Restaurace nalezena, zebirka I czeresz palinka byly vynikajici.
Spani s Ludou na manzelske posteli bylo mozne jenom po dobu pusobeni predeslych davek anestetika (viz heslo “czeresz palinka”) a zachranil nas oba dalsi gauc na pokoji – me pred nevyspanim, Ludu pred smrti.

Rano probehl nakup mistnich produktu na zaklade dlouheho kvalitativniho rozboru vcerejsich exkurzi. Zaroven jsme sledovali rozpoustejici se mlhu nad Brdama (webkamery jsou vsude) a odlet nasi OK-UIA z LKHV na mobilni aplikaci. Pak nasledoval presun ke Kadarkutu na kotu LHKT, obchodni vyjednavani s mistnim nacelnikem „čikóšů“, papirovani a pairovani, presun financi z nasi banky do jejich banky a dalsi cekani na OK-UIA. Sledovani na flightradar24.com probihalo do te doby, nez letadlo za Balatonem zmizelo z radaru a pak se dlllloooouuuuuho neobjevovalo. Pristani bylo dustojne, mistni techici si Andulku hned zacali prohlizet, sepisoval se predavaci protokol a nase branice trhal smich, kdyz jsme poslouchali, jak si Otik spletl letiste asi o 20 km

Vyrazili jsme (uz ve ctyrech) domu a smich nas brzy presel. A vubec jsme se nesmali az pred Brno, protoze za celou cestu nebyla jedina rozumna hospoda, benzinka ci neco podobneho, kde bychom se mohli najist. Bud to zarizeni bylo zavrene, vybrakovane nebo meli jenom nevabne sendvice. A smich jsme nenalezli ani pote, co jsme zjistili, ze D1 je uplne zavrena a tak jsme radeji jeli jihomoravskym venkovem. Stejne jsme z toho meli prd, protoze uz byla cernocerna tma. Domu jsme se dostali az chvili pred pulnoci.

V každém připade se o nás náčelník Lůďošvár staral, sec mohl, pres veskere trable neztraceli piloťárošové naladu, Otíkház nas krmil vtipy (nedaji se zverejnit, protoze byly bud brutalne sproste, nebo uplne blbe), Hynečkároš truchlil nad ztratou Andulky a vse probihalo, diky jejich trpelivosti a pochopeni, bajecne. Vsem jim patri velky dik za peci o Andulku !







Obelix