Zpět na seznam

Slovenská pohádka číslo III.
13.07.2005

Slavnica 2005

Takže Slovenská pohádka číslo III.


První posádku jsme tvořili já, Kóca, Čípa a Pavlína. Začalo to jako obvykle. Přijížděli jsme, pršelo a fronta se nám patrně díky Pavlíně táhla v patách… Jenže hory jsou všemocné, takže když jsme dorazili na letisko, prosvítalo mezi mráčkama sluníčko a Marián nás hned vítal a kolko, že nás je a esli chceme nahoru… Mezitím přijel Línej jazyk se Šedivákem a tak jsme doplnili rakouskou bandičku a šlo se na to. Juchů, juchů, hned po doskoku se objevila „kozí“ posádka v čele s Gumákem a že chtějí taky nahoru, tak se šlo ještě jednou:o) Druhý den měl Honza Roub dvoustovku. Ve vzduchu jsme mu nic nechtěli provádět, tak mu jeho nejvěrnější kamarádi ostříhali mašinkou jeho hodobóžový účes za 175Kč!!! pěkně dohola:o) Další dny se rubalo „ostošest“, páč přece jen Pavlína na letišti nevěstila nic dobrého:o) Taky jsme se sčuchli s rakušáckou bandičkou, který nás večer krmila dóst depresivníma DVDčkama. „Óóó náš velký Fabián“ fakt exceloval, bohužel mi teďka volal Čípa, že je ženatej. Chtěli jsme mu dohodit Pavlínu. Třeba by si jí odvezl a nám by z toho kápnul ještě nějakej ten coaching:o) A Kócovo heslo: „Voklátíme modly“ bylo zcela jasný, i když pak pořád tvrdil, že prý říkal vyklátíme:o)

Jo, mimochodem grilovací párty měli taky dost velkej úspěch. U Čípy dokonce takovej, že si do coly místo keyrumu lil slivovici a ještě se divil, že se mu smějeme:o) Kóca se s Gumákem a Análkem pokoušeli prochlastat do lepšího počasí, nicméně už od večera pršelo a Pavlína zřejmě usoudila, že toho skákání bylo dost, takže se jelo trénovat do bazénu. Největší odvážlivci šli skouknout „sprzněnej“ hrad v Trenčíně, čehož potom hromadně litovali – za malou úplatu Vám podá vyčerpávající komentář Máša a Kozlík.

Večer nám zase pustili dóst dobrý DVD, ze kterýho byli všichni úplně vedle. Hrošíci přijeli v průběhu promítání, takže se jim nikdo nevěnoval. Pěkně se naštvali, ale do rána je to přešlo:o) Navíc vykouklo sluníčko a naše kartičky byly v první výsadce:o)

Skákání bylo fakt super. Čípa si dokonce dal coaching s Philipem – menším bratrem „velkého Fabiána“, aby pak všem dokazoval, jak má excelentní sed a že on určitě necouvá:o)Skákali jsme, co to šlo a Análek slavil třístovku. Věrní kamarádi ho pěkně svlíkli, aby mu to nebylo líto a pozvali všechny, kdo byl na letišti, aby se přišli kouknout:o)

Tak to všechno uplynulo jako voda, pátek byl tu a vzhledem k nedostatku letenek jsme se rozhodli pro odjezd v pátek. Tak a je tu poslední seskok – funjump. Naplánovali jsme si s Kócou, Čípou a Šedivákem FF čtyřku a pořádně to nasušili. Mezitím se začali pěkně kupit mráčky, ale piloti říkaj, že pohodička, tak ju, jdeme na to. Juchů, juchů, pilot nám dává dokonce 4800m!!! Výskok, přijíždím a už jsme v oblaku. Sice bílým,ale fakt hustým. Najednou bolest jako sviňa, obrovský kroupy to do nás pálej šílenou rychlostí. Moje jediný přání je, ať už je ta minuta pryč. Zkouším si schovat obličej, ale lítá to ze všech stran.Taky mi hlavou problikne myšlenka na toho Australana, co ho vtáhnul bouřkovej mrak na padáku… Tak pípák – 1500m, pořád mrak, najednou to prosvitne. Juchů, rychle do prsní a otvírat. Začíná pršet a já si už jenom přeju, abych už byla na zemi. Z nosu mi teče krev, obličej, ruce a nohy celý pomlácený. Bojím se podívat do zrcadla. Mášenka mě zachraňuje sáčkem mražený zeleniny:o) Začíná to všechno dost otýkat, tak jedeme raděj na pohotovost (Peťovi dík, že nás tam donavigoval). Slovenské lékařství nezklamalo. Nemáte eurokartičku? Nezájem. Že mám úrazový pojištění? Nezájem. Jediný, co nám řeknou, tak že ledovat a v Čechách rychle na pohotovost. Děs, narychlo balíme, všichni se nám omlouvají, letenky vracejí. Stahovali letadlo přes deset minut, protože dole krápalo, ale radiotechnika zklamala. To nic, snad bude všechno v pohodě.

Ládovala jsem do sebe prášky a dokonce i usnula, ráno jsem se probudila a obličej brutálně oteklej. Tak raděj mažem do nemocnice. „Jo, slečno, tak to máte omrzlý, to musíte na plastiku“. No potěš, ještě rychle na jiné oddělení. Tam se naštěstí usnesli, že to omrzliny nejsou, tak jen vrstvu antibiotik (tiše zadoufám, že na ně nebudu mít alergii) a nechat to v klidu. Naštěstí se to už hodně zlepšilo. Dneska jsem byla v nemocnici na kontrole. Prý úplně super, akorát tři týdny nesmím na cvíčo, na koníky a tak a tři měsíce na sluníčko:o(

Ale chlastatmůžu:o) Takže se budu těšit na letisku.

Doufám, že příště nás vyrazí ještě víc, už tam máme dost dobrou reputaci:o) A až na ten poslední seskok to bylo fakt super. Taky jsme nakoupili DVD s tunelem, takže bude velká videoprojekce. Tak papa mavatka.

Kdo byl s náma, může doplňovat a pokračovat….






janina


Fotky jsou bez komentáře dej tam jaký chceš

kozina


....tak jsem je tam dal


dm