Zpět na seznam

Mistrovství české republiky
09.08.2007

v klasických disciplínách



Zdar banání,
Tak Vám taky musím poreferovat jak bylo na MČR v klasickejch disciplínách. Letos se mistrovství konalo v cizině v Prievidzi. Vyrazili jsme ve čtvrtek odpoledne. Teda já, brácha a Fantomas. Fantomas sehnal luxusní vůz francouzské výroby, takže jsem po dlouhé době zase nebyl za řidiče a mohl jsem se celou cestu kochat. No ale nebyla by to správná cesta, kdyby všechno probíhalo tak jak má. Brácha si už od začátku stěžoval, že jak sedí na tom zadním sedadle, tak se mu zdá, že to auto sebou nějak podivně mele. No ale jemu se pořád něco nelíbí, tak jsme si toho moc nevšímali. Jenže tentokrát měl pravdu. Někde na padesátém kilometru brněnské dálnice se najednou ozvala rána a náš koráb sebou začal škubat ještě víc. Na krajnici jsme pak zjistili, že jsme rozervali pneumatiku. Zřejmě už byla trochu načatá a proto sebou to auto tak mlelo. No nic navlíkli jsme oranžovou vestu a dali se do přezouvání a to teprve začala zábava. Jenže jsme nepočítali s vymožeností jako jsou zatahovací tlumiče. Takže jsme s Fantomasem nadzvedli zadek, Tomáš strčil pod auto hever a ve chvíli kdy jsme chtěli začít povolovat šrouby, tak se kolo pěkně zatáhlo a začalo se nám protáčet. No nic, takže Fantomas nastartoval, nafoukl tlumiče, přeběh dozadu, pomohl mi nadzvednout zadek a Tomáš hever zase vyndal. Pak Fantomas znovu nastartoval, zase nafoukal tlumiče, aby jsme se dostali k těm šroubům, které se nám po značném úsilí podařilo povolit. Znova jsme opakovali celou tu taškařici s heverem a pak ještě několikrát, než se nám podařilo nandat nový kolo. Když jsem pak v neděli vykládal Mášence co jsme si prožili, tak mi sdělila sladké tajemství, že někde uvnitř auta je udělátko, které dokáže ty tlumiče udržet nafouknuté. No nic, pořád se máme co učit :o) Cesta už pak proběhla naprosto v klidu. Ani jsme nikde nezabloudili.
V pátek ráno začaly závody v přesnosti ve velkolepém stylu. Od vystoupení mažoretek, které když viděly, že si někteří závodníci pomalu lehají na zem, aby měli lepší výhled, neustále stahovaly sukýnky co nejníž to šlo, přes projevy významných funkcionářů až po efektní průlet tří ultralajtů jsem se dostali ke skákání. Přihlášených bylo osmnáct družstev. Skákalo se z Anduly a Cezeny 182- Skyline. Z dnes už po světě proslaveném družstvu “Hořovický sen“ jsme dorazili jen já brácha a Fantomas, a tak jsme museli sehnat čtvrtého do týmu. Ze zástupu uchazečů jsme nakonec po dlouhém dohadování vybrali Michala Daniela ze Strakonic. Za pátek se stihlo pět kompletních kol. Skoro nefoukalo, takže to všichni vodili na placku s relativní jistotou a žádné dramatické ušlápnutí se nekonalo. I naše družstvo se poměrně stabilně trefovalo, i když třeba moje nájezdy Maciška ohodnotila slovy “ty se tam vždycky zřítíš jako uříznutej výtah“. Šlápnutejch cenťáků jsme i tak pobrali docela dost. V sobotu ráno pak z ničeho nic najednou začalo silně foukat a nepřestalo až do večera. Při čekání jsme aspoň stihli prohlídku zámku Bojnice a místní ZOO. Místní zahrada je prý největší na Slovensku a je pravda, že to byla příjemná procházka. Akorát popisky byly tak nějak divný. Třeba u pavouka měli napsáno jen “PAVUK“ a u každého většího hada zas bylo jen “VELHAD“. No nic, stejnak by jsme si všechny ty druhy nepamatovali a takhle v tom aspoň nemáme bordel :o)
Závodit už nás v sobotu nepustili, tak jsme se aspoň domluvili, že uděláme přelet. Sotva jsme odstartovali, tak ze země hlásili, že už nefouká 12 ,ale jen 4, takže jsme po dohodě našich plánovaných patnáct kilometrů trochu zkrátili. Jenže nahoře pořád foukalo docela slušně a když jsme přiletěli na letiště tak jsme měli ještě dva kilometry výšky. V tu chvíli se všichni pesimisti co nám prorokovali prošoupané boty, jak se budeme vracet na letiště, změnili v odborníky, kteří už od začátku věděli, že kdyby jsme vyskakovali na třicátym kilometru tak bychom v pohodě doletěli. No co aspoň jsme provětrali padáky a koukli se po okolí :o) Musím přiznat, že to tam mají opravdu krásné. Zalítli jsme se podívat i nad muniční sklad, který se nedávno proslavil velkým výbuchem. Zbyla po něm jen velká díra v zemi.
Jak už se na mistrovství pomalu začíná stávat zvykem, je neděle náhradním dnem jen v propozicích a závody se ukončily už v sobotu. No co, aspoň jsme měli dost prostoru na večerní párty. I když, s tímhle přístupem by se příště náhradní den mohl zrušit, skákalo by se až od soboty, aspoň bychom ušetřili nějakej ten den dovolené. Jinak tedy musím přiznat, že kluci opálený ze Slovenska opravdu umí závody dobře zorganizovat. Díky příspěvku Aeroklubu ČR,nás závody stály, jak říká Černoch, hodnotu jednoho piva TOPVAR a i přes tu cestu která nám trvala skoro šest hodin to byl hodně příjemnej výlet :o)




kozlík





PS: jak je vidět z fotek, tak nám Radim nezatloukl jen svatbu…!!!!













Fantomasův farancouzský koráb










výměna kola










prasklá pneumatika










slavnostní zahájení










slavnostní zahájení II






























evžen lovec žen










někdy je to opravdu náročný sport































fantomas











michal































přelet










radim s ratolestí











Bojnice










pavuk