Zpět na seznam

Závody MLADÁ BOLESLAV
27.06.2007




Nazdárek banáni,
Tak Vám taky musím poreferovat, jak jsme se měli minulí víkend na závodech v Boleslavi.
S bráchou jsme vyrazili v pátek odpoledne s tím, že uděláme nějaký tréninkový skok. V Praze lilo jak z konve, ale místní kápo Volfik po telefonu ujišťoval, že v bolce je jasná obloha a akorát lezou do letadla. A taky jo. Liják skončil těsně před letištěm, takže sotva jsme zaparkovali už nás Václav hnal do letadla. Chvilku po nás dorazil Fantomas a hned po něm kluci opálený z Ománu. Stihli jsme čtyři skoky a hned jak jsme zabalili vyrazili jsme na grilovačku do spiningcentra.
V sobotu ráno dorazili všichni ostatní co nepotřebují trénovat a všechno se chystalo ke startu. Jenže foukalo trochu víc než by jsme potřebovali a první start se pořád odsouval. No nedalo se nic dělat, každej se musel zabavit jak dovedl. Chtěli jsme vyrazit na oblíbené motokáry, jenže Boleslav nejsou Hořovice a ani motokáry tu nejezdí. Po dalším zevlování, kdy někteří sjížděli videa nebo okukovali obří modely, které tu měli závody na opačném konci letiště, jsme si vyškemrali aspoň přelet. Foukalo od Prahy, takže nám Ruzyň povolila 8 km vzdálenost k Praze a dva kiláky vejšky. Jenž ty mraky. Základna byla nějakých 1200 a do mraku se pilotovi nechtělo. Tak jsme hol vyhupli tak na pátým šestým kilometru. Nahoře ale foukalo o trochu víc, Takže na kraji letiště jsme měli ještě pěknej kopec a muselo se utáčet. Prostě přelet na draka. Místním borcům se mezitím podařilo zprovoznit promítačku, tak jsme se sesedli k sledování přenosu z Roudnice. Já osobně si pamatuju tak prvních deset minut. Pak jsem usnul. Stejně dopadla i podstatná část zbytku osazenstva. Nakonec se sobotní skákání odpískalo a mohli jsme vyrazit na Saharu kde byla nachystaná další žranice. Nemohli jsme se ale moc rozvášnit, protože ráno se mělo začínat už v sedm hodit, tak jsme byli už před půlnocí ve spacáku. Spali jsme všichni na matracích v hangáru, takže poslední pivko jsme si otevřeli už v poloze horizontální a za stálého povídání postupně usínali.
Ráno nás Václav vzbudil už po šesté a opravdu první letadlo šlo do vzduchu přesně v sedm. Bylo domluveno, že se budou skákat jen tři kola, tak jsme měli závody poměrně rychle za sebou. Počasí bylo dost klidný, vítr jen mírný, tak všichni šlapali jak o život. Jenže na Ománský reprezentanty to většinou nestačilo. Pořadí jak jsme dopadli si úplně přesně nepamatuju, protože se mi trochu pletou všichni ty Sultani a Sulejmani. Vím jen že Gabča byla myslím třetí nebo čtvrtá, Radim tuším li správně jedenáctej, já hned za ním, brácha, Fantomas a Jirka Šíma za mnou. Ještě abych nezapomněl Gabča byla nejlepší žena :o)
Do oběda bylo všechno hotovo, tak jsme si dojeli na gablik a vyrazili k domovu.






kozlík