Zpět na seznam

Výprava do UK
03.05.2007

Monty Python's FreeFlying Circus presents


Následující řádky jsou věnovány naší společné výpravě do UK.
Na konci minulého roku a tudíž i konci pro nás velmi podprůměrné seskokové sezony , jsme se s Lauferem rozhodli, že příštím rokem už nebudeme svůj volný čas ani peníze investovat do skákání, ale začneme se konečně podrobně zajímat o zemi, jejíž humor jsme propašovali i do názvu naší neomezené skupiny Hořovických FFlyistů. Proto jsme ihned stanovili termín, zakoupili letenky do Londýna a nezbývalo, než jen se těšit ...

Mezi naše plánované destinace jsme nezapomněli zahrnou rodiště jednotlivých protagonistů Monty Pythonů, sídlo či případnou prohlídku studií BBC .V neposlední řadě jsme chtěli navštívit Ministry of silly walks (Ministerstvo švihlé chůze), kde jsme hodlali navštívit předem zaplacený 60 min. výukový program.













Ihned na začátku naší cesty (Ruzyně) se k nám připojili další dva členové AK Hořovice, kteří byli naším nápadem natolik nadšeni, že přebookovali své letenky na společnou dovolenou u moře a okamžitě odletěli s námi.









První den na území UK jsme prožili nasáváním místní atmosféry Cambridge


















Trochu nás překvapilo, že celý areál výukového centra Ministry of silly walks připomíná spíše opuštěnou elektrárnu.


Pohled na okolí









Trenažer centra připomíná silo. ( Helča dokonce tvrdila, že vypadá jako tunel....:-) )








Dalším dnem, pro nás začala výuka pod vedením místního zaměstnance Michaela .


Sám Michael má v trenažeru nachozeno přes 2700 hodin a také to bylo na jeho chůzi znát. Jen občas (snad aby nám dodal sebevědomí) se mu nepodařilo udržet rovnováhu a nepříjemný silný průvan, jež vanul celou cvičební místností směrem vzhůru nekontrolovatelně ovládl jeho tělo a smýkal s ním někdy až do konce našich 2 minutových společných cvičení. Upřímně řečeno, jsme si zpočátku připadali velmi nadějní, protože se nám opravdu dařilo udržet se na podlaze a zbytečně nemarnit drahocenný čas poletováním všude okolo.
Velkým zklamáním tedy bylo, když se asi po 10 minutách naše těla začala odlepovat od sítě a učitel Michael začal vyžadovat stále složitější a složitější pohyby. Chůzi jsme používali už zřídka a to jenom pro příchod a odchod z tunelu.































S náročností vyžadovaných figur stoupala i fyzická únava.

















Takže doufáme ,že tunel do naší další návštěvy nezrušej a tešíme se zase příště...